O zvířátkách, o AI i NI

Poslouchám jednu maminku, jak předčítá současnou pohádku o podivných zvířátkách. Vystupuje tam komářice, pavoučice, včela a také myšák. A všichni dělají dost divné věci. Holčička se mamince na klíně vrtí, a není divu. Slyší samé divnosti…

Holčička přece byla již několikrát v zoologické zahradě, takže ví, jak zvířata vypadají, a letos ji kromě opic, žiraf, slonů a velkých želv zaujali i malí plazi, hlodavci a ptáci. A pak ji nadchla expozice Svět hmyzu. Této říši souhrnně říká brouci a mouchy. Ze školky holčička také dobře zná králíky, hopkají občas po školkové zahradě, kde ale mohla i sledovat, jak se líhnou sýkorky. Paní ředitelka totiž nechala nainstalovat do budky kameru, takže děti mohly v přímém přenosu pozorovat líhnutí, krmení a růst mláďat.

A navíc má doma dětskou encyklopedii, takže holčička dovede posoudit, co asi doopravdy určitá zvířata umějí, mohou, a o co asi mohou mít zájem.  Zná samozřejmě i pohádky, kde občas kdejaké zvíře, kůň, krkavec, ba i mraveneček, dovede mluvit. A takový brouk Pytlík si poradí s kdečím. Ale jinak se všichni chovají, jak je pro zvířata přirozené.

Ale tady i té školkačce bylo jasné, že včely nejedí kukuřici s kečupem, že ve zvířecí říši nebývá policejní prezident, a kdo že to vůbec je. Moc ji to nebavilo.  A tak maminka raději sáhla po knížce z vlastního dětství, po Sněhurce. Po krásné Kubaštově hýbací knížce, ale co to, byla v polštině. Pamatovala si samozřejmě, jak jí to rodiče vyprávěli, ale co to zkusit přečíst polsky?

A pohádka o Sniežce měla nečekaný úspěch, holčička i její o řádku let starší sestřička polštině rozuměly lépe, než českým fantasmagoriím. Třeba když se  Sněhurka u malé chaloupky v lese tázala: „Kto mieszkal w tej maleňkej chatce?“ Jak se ukázalo, byla to chatka krasnoludkow. Tady maminka vysvětlila, že krasnoludek je polsky trpaslík. A dál už překladu nebylo třeba: „Rovniež zwierzeta lešne przebyvaly w pobližu…“ A nakonec dobrý konec:  „Sniežka pojechala do pánova zámku i se všemi krasnoludkami.“

Takže závěr. Dítě lépe rozumí klasické pohádce v cizím jazyce,  byť velmi příbuzném, než některým pohádkám novým. Možná, že některé dnes píše AI, tedy umělá inteligence, ale další snad přímo i NI, ta neumětelská.  Ale ono podobných podivných papohádek se najde dost i v jiných jazycích. To je ale dost divná útěcha, že?

Josef Duben