Ošklivý sen

Čím více se čím dál městštější člověk vzdaluje zvířatům, a čím méně je i zná, tím více si je idealizuje a přičítá jim vlastnosti, které by zvíře jen těžko mohlo mít, tedy v tom lidském slova smyslu.

Ale nebylo tomu tak do jisté míry odedávna? Stačí pohlédnout do historie, kde se to zvířecí symbolikou, zvířecími přirovnáními, a někdy až zbožštěním, jenom hemží. Co je na erbech aristokratů či na státních nebo městských znacích udatných lvů, statečných kanců, svobodomyslných jelenů, nemilosrdných orlů, nezkrotných býků. Ale také se najdou jiná zvířata, koně, velbloud, holubice nebo sup.

Ve starých bájích vystupují všemožné příšery, mnohohlaví draci, bizarní jednorožci, tříhlavý pes Cerberus, ten byl možná inspirací pro heraldické zvíře benzínové společnosti AGIP, jejíž pes má zase šest nohou… A co pohádky, kde zvířata bývají tak rozumná, že si hrdina bez jejich pomoci vůbec nedovedou poradit. Mluvící kůň, ptáci, havrani, anebo třeba mravenci, kteří přispěchali na pomoc v českých pohádkách Boženy Němcové nebo v italských pohádkách Itala Calvina, popřípadě v jiných. Popelce, jak známo, pomohli třeba holubi.

Ve vážně myšlených textech, například zase v Bibli, nepřeberném zdroji poznání, ale téměř žádné potvory a potvůrky nenajdete. Jsou zde ryby obecně, i velké, třeba ta, co pohltila Jonáše. Není však nikde psáno, že šlo o velrybu. Prostě nějaká velká ryba. A pak ptáci, občas holubice, obyčejní lvi, psi, osli, ovce, krávy, ale třeba také had. Je zajímavé, že posloužil jako symbol hned několikrát, například když se v něj proměnil Ďábel, aby sváděl první lidi. Jinde je zase považován za chytrého a opatrného, viz „buďte chytří jako hadi a čistí jako holubice“…

A také je možné vzpomenout na zvířecí symboliku a uctívání božstev se zvířecími hlavami, ve starém Egyptě nebo v Indii. Anubis se psí či šakalí hlavou, jiný měl zase hlavu ptačí. Nebo hlavu sloní. Byla uctívána i kočka. Snad jistou ozvěnu dávných dob lze spatřit dodnes na hřbitovech. Drobné plastiky sestávající z mrtvého holuba a truchlící holubice. Nebo je to naopak? Na starších hrobkách, tak z devatenáctého století a počátku dvacátého, je dost vzlétajících sokolů či orlů.

Jistá tajuplnost zvířecího světa stále vybízí ke snaze je dokonaleji poznat a hledat , co s nimi máme společného. Ovšem někdy je veškerý rozum v koncích. Nejčastěji tehdy, když mozek zdánlivě spí. Například se mi před časem zdálo o lodi, co přepravovala cirkusové slony, a ti se ujali velení plavidla… a co z toho všeho vzešlo. Psychiatr by si možná s výkladem věděl rady. Myslím, že to bylo před nějakými volbami.

A tuhle, možná právě v souvislosti s asociací se lvem řvoucím… Zdálo se mi jak jsem po setmění zahlédl skleněnými dveřmi na zahradě nějaké zvíře, jen obrysy. Velký pes, ne los! Vyplaším ho, otevřu dveře. Ne! Je to obrovský medvěd. Zvedl se na zadní, zařval, přibouchl jsem mu dveře před nosem. Ale jeho tlapa je rozrazila… Řev, hrůza. Naštěstí mě žena probudila. Ještě že jsem „nemlčel“.

Josef Duben
povídka z knihy Zvíře polidšťuje
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu Hoax