Popularita díky Beatles, aneb na pojmenování záleží

Na začátku byla Lucy, tedy samice údajného předchůdce člověka? Dost dobře si nedovedu představit, že by právě ona byla mou pramátí. Tedy aspoň ne ta, jakou vytvořila francouzská sochařka Elisabeth Daynés podle pár kostí australopitéka, které našel v Africe v roce 1974 Donald Johanson… Je nyní k vidění v Národním muzeu, jak se chystá hodit na kolemjdoucí kámen.

Dětské návštěvníky tento málo vzhledný chlupatý tvor moc nezaujal. Zato neandrtálec! Zaslechl jsem i, jak jeden z dospělých říkal dětem: „Podívejte, takového člověka, tady píšou pračlověka, můžeme občas potkat i dnes.“ No, skoro bych mu dal za pravdu.

Na podobných nálezech a rekonstrukcích se s oblibou demonstruje evoluce. Ano, svět se mění, rostlinné a živočišné druhy vymírají, ale zdá se, že nové nevznikají, avšak jen ty již existující se  lehce mění. Argumentem pro evoluci od nějaké prarybky po pračlověka, a posléze člověka, je dlouhý čas. Kosti Lucy jsou prý staré přes tři milióny let, tak proč by to nebylo možné, že? Opravdu se dá vysledovat vývoj od ošklivého prapředka ke krásnému současníkovi? Ovšem, existuje v přírodě ošklivý tvor? Každé stvoření je nějakým způsobem dokonalé a neodpovídá-li současným představám o kráse či eleganci, tak se dá aspoň říci, že je bizarní.

Evoluci nelze chápat jako opak tvoření. Evoluce není nahodilá, je to proces,  který probíhal, a možná stále probíhá, podle jistých, částečně už poznaných zákonitostí, či plánu. Přijde mi poněkud zpozdilé snažit stále dokazovat, že čirou náhodou a působením měnících se podmínek vznikla veškerá bohatost přírody a zvířat, korunovaná po všech těch slepých odbočkách dokonalým člověkem. Náhoda? Nahodilost? Ze zkušenosti všech oborů přírodovědných, i z historie, je zřejmé, že nic se neděje náhodně a bez příčiny.

No a ke tvoření dostal posléze šanci i člověk, mohl leccos dotvářet na základě poznání daných zákonitostí. Tak například vyšlechtil nová plemena dobytka, která více dojí, nebo mají víc masa, slepic, které více nesou, psů, kteří lépe čmuchají či koček, které více potěší dětské oči. Některá vyšlechtěna plemena však doplácejí na člověkem vynucenou „krásu“ zdravotními problémy.

No a člověk některá zvířata i vyhubil, a možná osud některých předurčilo jejich nepěkné pojmenování, jako u blbouna nejapného. Přejmenování na dronte mauricijského už přišlo pozdě. Jak vidno, na jméně může záležet! Tak byl například lenochod „odsouzen“ k tomu, aby visel v zoo a tím bavil děti, podobně jako v akváriu cáchající se ptakopysk. Popularita zvířat, ale i lidí, a potažmo i všech možných teorií stojí na správném pojmenování. A příkladů by se našlo! Ostatně i bibličtí první lidé měli jména, Adam a Eva, a každý je zná. A kde by byla popularita „australopitéka afrikána“, kdyby tu samičku nepojmenovali Lucy? A proč vlastně?

Paleontologové Lucy nazvali podle písně Beatles, prý  ji tehdy rádi poslouchali. Symbolické? Lucy in the Sky with Diamonds, píseň z desky Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band, která zazněla i v Beatles filmu Žlutá ponorka, Yellow Submarine. Zdánlivě fantastický a hravý film s tajuplným posláním?  Třeba takovým, že barevné a humorné představy jsou obohacující, zatímco suchá manipulace s čísly a žonglování s daty mohou být poněkud duchamorné.

Josef Duben