Povídání o vlcích

Znáte to, vlk chtěl vždycky někoho sežrat, tu kůzlátka, tu tři malá prasátka, no a nakonec se spokojil s babičkou a Karkulkou. Pravda, asi to nebyl pořád ten samý vlk, ale tyto pohádkové příběhy docela dobře ilustrují zkušenosti lidí, které s touto velkou šelmou měli v minulosti. Proto také byli vlci v Evropě téměř vyhubeni. Však se uvádí, že poslední vlk byl v Čechách uloven na Šumavě v devatenáctém století, přesněji 2. prosince 1874 v polesí Lipka u Vimperka.

A dnes je náhle situace jiná, vlk se vyskytuje na mnoha místech Čech, Moravy i Slezska, a je považován za určité zpestření fauny, proto je zákonem chráněn. Radost z toho mají zejména městští obdivovatelé „divoké“ přírody, na rozdíl od sedláků. Ti z vlků, tedy z jejich žravosti, či žravé hravosti, žádnou radost nemají, když pasoucí se ovce, a natož pak jehňata a telata, před nimi jen  obtížně brání.

Povídal jsem si o tomto tématu se sedlákem Maříkem, který pase krávy a ovce v podhůří Jizerských hor. Potvrdil, že vlci opravdu problémem jsou, a proto pořídil pro ovce halu, kde mohou bez obav přivádět na svět jehňata. I tak je okolo haly ohradník. Ale kromě různých způsobů ochrany podle něj existuje i účinný přirozený způsob, a tím jsou koně. „Koně?,“ ptám se, a dostává se mi odpovědi. Ano, koně, jejich pach totiž vlka odpuzuje. A dodal, že chov koní má ještě jeden efekt. Jak je známo, kde jsou koně, tam to láká děvčata. Takže tam, kde jsou koně, a ta děvčata, se i neustále pohybují lidé, a tam teprve vlk nejde, tam se cítí ohrožený. V tom je podle Karla Maříka to celé kouzlo. Sám má na pastvině mezi kravami a ovcemi i malé stádečko koní.

Říkám, že prý je také šikovné pořídit si osly. Ale  Karel Mařík hned uvedl příklad z vlastní praxe: „Měl jsem mezi ovcemi osla. Přišel vlk, zabil ovce, osel zůstal celý. Pokud jde o zvířecí ochranu před vlky, tak musí být oslů víc, minimálně tři, čtyři, a to se týká i koní. Největší riziko pro pasené ovce představuje srpen až září, kdy vlčí smečka vyvádí a posléze vyžene mladé. No a ti mladí vlci se pak toulají krajinou, a když narazí na ovce a telata, tak si na nich trénují lov. Je to ale logické, tak se vlci prostě chovají. Ale když se sedlákům podaří toto období přečkat, a zvířata ubránit, tak už zima nebývá tak tragická.“

A teď nevím… Je to povídání? Příběh? Nebo pohádka? Nepozná se to podle konce? A tohle už je ten konec: Vlci už okolo stádečka krouží, když tu ze sadu nečekaně vyběhnou tři koně, byli tam na spadaných jablkách. A vlci? No, ti vzali nohy na ramena… 

Josef Duben