S Mazlíkem se nenudíme

Když jsme si domů pořídili psa bernského salašnického, nikdo z rodiny netušil, kolik zábavy si s naším mazlíčkem jménem Mazel užijeme. Jako štěňátko byl milý, hodný a nedělal žádné „čertoviny“. Když ale Mazlík přišel do psí puberty, začaly nám s naším pejskem opravdu psí radosti, neboť náš pes dělal denně nějaké ty psí „kusy“. Nejprve mu zachutnaly všechny naše boty a to nejenom gumové, a tak naše rodina přišla během krátké doby o několik párů bot, neboť pes si je natahal do své psí vilky a tam je náležitě zkoumal a testoval, takže většina bot testy neprošla. Nejhorší bylo, když k nám na návštěvu přijela rodina z Prahy, přičemž hlava rodiny si potrpěla na obutí v tisícových hodnotách a o to větší zděšení bylo, když náš pes proměnil drahé luxusní kožené polobotky během pár minut v boty, které boty moc nepřipomínaly. 

Jednou se zase podařilo našemu lumpíkovi dostat do zahrady, kde naše babička sušila prádlo, a to i své podprsenky velikosti číslo šest. Nevím jakým způsobem se Mazlíkovi podařilo do jedné z těchto podprsenek zabalit, ale vypadal téměř tak, jakoby podprsenku nosil on sám. Že bude podprsenka na vyhození, se dalo očekávat, neboť náš 50-kilový rafan ji nejen tahal po zemi, ale taky se svými zuby snažil z podprsenky dostat. Nakonec babička ze strachu před možnou zkázou začala prádlo sušit na balkoně.

Tento týden Mazlík svým huňatým ocáskem shodil maminčinu milovanou květinu i s obalem ze schodiště. Mazlík si z toho nic nedělal, ani se neotočil a svou huňatou plácačkou mával dál … Ale my jsme si už na jeho lumpárničky zvykli. 

Co nás moc těší, že se náš Mazlík skamarádil s naší kočičkou Terinkou a je moc pěkné je pozorovat. Hlavně nyní v době kovidní trávíme na dvoře hodně času a Mazlík je náš hlavní společník.

Klára Machů, studentka z Uherského Brodu, 20 let