Sleeping Beauty, spící krása a energie
Ve spící kráse či krásce že by byla nějaká energie? Taková, která by rozpohybovala prince, aby spící krásku, po česku Šípkovou Růženku, probudil? Každopádně krása má vážně sílu: inspiruje, nabíjí, motivuje. Neznamená to snad, že to je energie? No a energie a její zdroj, to je dnes politické a do velké míry i filosofickém téma. Kde se dá získat? Opravdu i v kráse?
Simple Beauty, prostá či čistá krása, to je něco trochu jiného, a může to znamenat jisté riziko. Podobně jako mít čistou či prostou mysl, která sama o sobě není zárukou rozumu. Někdy je efekt skvělý, jindy kontroverzní, jako u skotských Simple Minds, stačí si poslechnout písně Belfast child a třeba Mandela´s Day.
Tak jak to je, je-li tomu tak vůbec? Poučením ze Šípkové Růženky je mimo jiné fakt, že krásu může zahubit malý jedovatý trn, který je nikoli náhodně vetknut do krásčiny ručky. Ten trn je malý, a právě tím je nebezpečný, člověk totiž většinou nebere malost moc vážně. A ta přitom patří do stejné party jako závist, nepřejícnost, škodolibost či zlomyslnost.
No ale když pak opravdu krása i mysl zadřímnou, až usnou, kde se pak vezme energie k probuzení? Může to být síla myšlenky? Myšlenky jako energie, která způsobí řetězovou reakci… a je-li dobrá, je vyhráno. A nemusí ji vyřknout člověk či zprostředkovat nějaké médium, nebo kniha. K podnětné myšlence může inspirovat například zafunění plejtváka v Biskajském zálivu. No, to jsem zrovna nezažil, to si jen tak myslím, ale třeba skotačení delfínů ve Středozemním moři… to je důvodem k radosti. Třeba. Anebo není vůbec nutné ani vytáhnout paty, i tak se dá začít ráno s ptačím zpěvem, trylky a pískáním a švitořením, prostě ptačí ranní konverzací, která dovede potěšit i lidského naslouchatele.
No a pak může dojí k onomu zřetězení myšlenek. Pozitivních: „Ha, jaká radost, jaký to zpěv!“, ale i negativních: „Ha, jak ti ptáci řvou, ještě bych spal.“ A když je řeč o řetězení, zdá se mi, že pro spící (nejen) krásku je větším rizikem než spánek těla, spící mysl… Jaká to musí být hrůza oživnout a probudit se po sto letech!
Josef Duben
