Šloša klavim

Zní to jako zaklínadlo, ale není. Hebrejsky to znamená „tři psi“. Jenže ti psi, o které jde, nebyli žádní takoví, o kterých by se dalo jen tak říct, že žili, byli. Tihle tři psi totiž zřejmě opravdu žili, nebo možná dosud žijí, rozhodně aspoň ve vzpomínkách těch, kdož je spatřili o půlnoci v místech bývalého pražského Židovského Města. Byli to psi Alon, Baal a Cvi. Proč se jmenovali Dub, Pán a Jelen, to známo není, nebudu tedy popouštět uzdu fantazii, bohatě stačí to, co je víceméně ověřitelné.

V jedné nepublikované a dosud nenalezené povídce Gustava Meyrinka, kterou posléze rozšířil na známý román Golem, lze nalézt zmínku o tajuplných třech psech, kteří při nočních pochůzkách doprovázeli Golema, tohoto pověstmi opředeného služebníka Rabiho Löwa. Přes den údajně dleli v pěkném psinci v dnešní Maiselově ulici, a se svým pánem vycházeli ven jen za soumraku. Avšak poté, co se Golem odebral ke svému nedobrovolnému spánku neznámo kam, i když se říká, že snad na půdu některé ze synagog na Starém Městě, se ti psi dostali na svobodu.

A najednou jim už nikdo nepřipomínal, že mají hlídat Židovské Město, a tak se po zboření bran ghetta rozběhli po Praze. Údajně byli spatřeni na různých místech, na Starém Městě, na Hradčanech, Pohořelci, a jednou prý dokonce i v Ořechu. No a lidé z Malé Strany a Pohořelce, kam běhali nejčastěji, jim začali říkat Alík, Balík a Cvalík. Dosud se prý občas za nocí objevují v okolí Uměleckoprůmyslového muzea a čmuchají okolo členité zdi, která ohraničuje starý židovský hřbitov.

Tito psi by se skoro mohli stát národními maskoty, mají dohromady tři ocasy, což je víc, než má český lev, a navíc, na rozdíl od něj jimi dovedou vrtět pěkně vesele. A zdá se, že možná i lépe odrážejí nynější etnikum žijící v České kotlině: Alík je dobrosrdečný a úslužný, Balík pohodlný, ale moc nepřemýšlí, no a Cvalík sice přemýšlet dovede, ale když to nemusí být, tak si raději pohoví.

A asi i proto jsou psi podobných vlastností v Čechách docela oblíbení. Ovšem pozor na psy neveselé a frustrované, ti mohou být nebezpeční, podobně jako jejich lidé.

Josef Duben