Užitečnost

Co je smyslem existence živočišných druhů a vlastně i člověka? Že by jen a jen samotná existence?
A nebylo by to trochu málo? Takovou myšlenkovou konstrukci by zřejmě rozcupovali již na
druhém filosofickém semináři kdejaké univerzity. Ale abychom se nemýlili. Dnes se úvahám o
vyšším smyslu, řádu či odůvodnění existence mnohý vyučující spíš raději vyhne, aby neurazil různé
názorové skupiny, náboženské i pseudonáboženské. Otázku po smyslu bytí a jeho cíli, a také po
případné užitečnosti toho či onoho konání, si občas někdo položí. Ovšem bez poznání, že život má
nějaký smysl, a leckteré konání je zhola neužitečné, lidská existence smysl nemá. A není to trochu
moc zamotané?

Jak na smysl, tak na užitečnost lze nahlížet z různých stran. Například na užitečnost volně žijících
zvířat, ta se ještě nedávno dělila na užitečná a neužitečná. Dnes už se toto dělení prakticky ani
nepoužívá, neboť pojem užitečnost a neužitečnost je kritériem velmi zúženým a příliš
zjednodušujícím. V zemědělství se hmyz hodnotil podle toho, zda škodí ovoci a zelenině, pak je
nejen neužitečný, ba přímo škodlivý, na rozdíl od včel, které rostliny opylují, a tudíž jsou užitečné.
A co třeba ptáci Jsou užiteční tím, že hmyz loví, ale na druhé straně naklovávají či přímo sklízejí
ovoce. No a podobně by se daly posuzovat lišky, loví sice hraboše, ale šíří prašivinu, netopýři
likvidují komáry, ale údajně zase šíří nějaké choroby.

Užitečnost netkví jen v měřitelnosti vlivu na možnost vypěstovat více potravin, v ovlivňování
lidského zdraví, či zdraví hospodářských, popřípadě domácích zvířat. V tomto ohledu jsou dnešní
úvahy o něco lepší předchozích, neb si už více uvědomujeme, že přírodní děje probíhají s jistým
skrytým smyslem, který se čas od času podaří odhalit, a když ne zrovna nyní, tak třeba za nějakou
dobu. Na místě je pokora, uvědomit si, že jsou věci, které člověk ovlivnit nemůže. Jiné sice může,
ale raději by si to měl odpustit, mohou hrozit neznámé důsledky. Jenže kdo dokáže přijmout dění
jen tak, jak se zpívá v písni O princezně a o hrádku: Obláčky plují vůkol, neb jest to jejich úkol…

Při pohledu na sladce dřímající kočku mě napadá, a jak je to s ní? Jaký je smysl její existence, když
není asi ani užitečná, ani škodlivá? Chvílemi užitečná jistě je, když loví myši, jindy zase vypadá
jako škodlivá, když chytí mladou sýkoru. Zkusím to matematicky, škrtnu plus a mínus a je zde
hodnota indiferentní, bez znaménka. Přesto považuji existenci kočky za kladnou, i když jsem to
plus škrtl. Ovšem to je můj pohled na kočky, například náš soused je hodnotí záporně, nelíbí se mu,
že mu kadí do pečlivě vypletých záhonů aster. Ovšem zapomíná, že od té doby, co k němu chodí
kočky, nemá okolo domu myši. A co užitečnost materiálně neměřitelná? Přínos ke kráse…

Pohled do historie říká, že kočky přišly k člověku samy, protože v jeho okolí nacházely dostatek
potravy. Ano, myši okolo sýpek. Dnes se myši zvesela nacpou již na polích, a do sýpek se prakticky
nemají šanci dostat, ba i domy, kůlny, stodoly a chlévy jsou pro ně téměř nedostupné. Kočky však
zůstaly a staly se družkami člověka, a jak to tak krásně před sto lety napsal Bohuslav Reynek, mají
tajuplnou schopnost vstupovat již nyní dírou pro kočky (chatiere) do Edenu a odtud přinášet lidem
odlesk útěchy. Tak to je smysl existence kočky v lidské blízkosti, ale ne každý to dokáže nebo chce
vidět. V tom je její užitečnost, i smysl její existence, ač to na první pohled nemusí být každému
zřejmé.

Josef Duben
povídka z nové knihy Byl večer a bylo jitro, den pátý
Kniha je k dostání mailem přímo od autora, stačí napsat na: [email protected].
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu hoax.cz