Všechno lítá, co peří má…

Že by opravdu mohli létat jen ti, kdo mají peří? To by znamenalo, že jen ptáci, například červenka, sýček, kos či orel? Ale vždyť přece létají i ty veverky, co se jmenují poletuchy, jen je třeba dodat, že ty pouze plachtí za pomoci volné kůže natažené mezi předními a zadními nožkami, přičemž ocasem kormidlují. Ale dobře, je to přece jen let. Podobně dokáže plachtit i taková zvláštní ještěrka, dráček létavý, který patří mezi agamy. Ten má ovšem kožní řasu nataženou mezi volnými žebry. A podobnou kožní blánu, ovšem mezi prsty, mají netopýři, avšak ti už opravdu dovedou létat nahoru a dolů.

To je letců! Avšak vzlétnout do takové výšky, že ho lidské oko už ani nevidí, to dokáže jen pták. Třeba skřivánek. Anebo různí draví ptáci, ale třeba i ptáci tažní, jako husy či holubi nebo špačci a další a další.

Budiž tento text využitelný pro dětskou hru „Všechno lítá, co peří má“. A není to hra vůbec marná. Děti se učí pozornosti, vnímat vyřčené, a zareagovat správně a rychle na otázku, ovšem nikoli slovně, ale gesty. Při souhlasu, tedy že daný tvor lítá, zvednout třepotající ruce nad hlavu, a při nesouhlasu je nechat v klidu na stole nebo na kolenou. A navíc se u toho děti naučí spoustu ptáků, poznávat asi zrovna ne, ale aspoň podle jména. A pravda, u zvídavých je to podnětem k tomu si později zjistit,  jak vlastně vypadá ten chřástal nebo koroptev.

Ten, kdo vede hru a vyvolává jména, občas místo jména ptáků zvolá například hroch nebo pes, a často se někdo hráčů splete a zvedne ruce, čímž propukne veselí. A zpravidla, zvláště když se hraje pěkně hbitě, se splete časem skoro každý. K chytákům doporučuji kromě třeba ježka či kočky například vykřiknout: Ptakoještěr!

A na nechápavé pohledy hráčů lze didakticky zareagovat a upřesnit, že dnes již ptakoještěři nežijí, ale že kdysi žili, a mávali kožnatými křídly, zejména nad vodou, k nemalému zděšení v ní plovoucích rybek. Pro obzvláště zvídavé hráče je možné dodat, že ptakoještěři nedokázali vzlétnout ze země, ale museli si napřed vylézt na nějaký kopeček či skálu, ze které se vrhli  dolů a pak už dokázali poletovat.

Stojí pak za zmínku také to, že dokázat se povznést od přeletování mezi přízemními starostmi a problémy do vyšších sfér, tedy třeba k úvahám o smyslu života, to je asi dáno jen člověku. I když kdoví…

Josef Duben