Všeliké kvaltování nikoli pro kočky dobré jest

Viděl snad někdo někdy kočku upracovanou či uhoněnou? Ani Jan Ámos Komenský, ten
měl přece na srdci zejména nápravu věcí lidských, a proto asi kočce takovou pozornost
nevěnoval. Ale kdyby byl věnoval, možná by svůj výrok o kvaltujících hovadech zjemnil
a na příkladu koček doložil, že existují „boží hovádka,“ od kterých je možné se poučit.
Prostě neustále nespěchat a nehonit se!

Ano, Komenského výrok dnes může znít atraktivně, že jen ona hovada kvaltují a pídí se
po jakémsi zdánlivém prospěchu, proto se také tak často cituje. Nicméně se zdá, že náš
„učitel národů“ těmi hovady nemyslel zvířata, protože žádná tak nekvaltují, aniž se pídí
po prospěchu, natožpak marném. Spíše tím hovadem myslel, podobně jako my dnes,
člověka blbého, který se urputně pachtí a za vidinou zdánlivého prospěchu marně
„kvaltuje“.

Ostatně v tom vidím Komenského češství, na které se pozapomíná pod dojmem oné
hlubokomyslné světovosti, která je dokládána jeho důrazem na výchovu na názorných
příkladech a na učení hrou. Jako „správný Čech“ zřejmě cítil potřebu se vymezit vůči
tvorům hloupějším, hovadům, z jeho pohledu nižším. Není to ale příliš pyšné uvažování?
Přece ani ten méně chytrý si nezaslouží takový odsudek. Jaké by to bylo, kdyby všichni
byli tákhle chytří? Dost ale možná, že dnes vnímáme slova až příliš citlivě.

Nebylo by lepší, než se pyšnit vlastní chytrostí, zacitovat spíše z Knihy Kazatel, že
všechno je marnost a nic než marnost a jen honění se za větrem, a že stojí za to usilovat o
moudrost? A pokud zvolit příklad moudrosti ze zvířecí říše, nenabízí se právě kočka tím,
že nikterak nekvaltuje, aniž se nemírně pídí za marnostmi tohoto světa, alebrž si nachází
svůj domov, své místo a svého vyvoleného, v jehož blízkosti pak ráda dlí? Tedy, pokud
zrovinka nehoní vlastní ocásek nebo vyplašenou myš.

Josef Duben
povídka z knihy Věřím v kočku, a v život věčný
Celá kniha je ke stažení na webu Hoax