Za slavíky. Na kukačku…

V loňském roce jsme slavíky nějak propásli, ani už nevím, jak se nám to „povedlo“, vždyť zpívají prakticky celý květen. Aby se to neopakovalo, poprosil jsem kamaráda Jaroslava, aby mi hned, ale opravdu hned, dal vědět, kdy slavíci začnou trylkovat. Proč zrovna jeho? Protože má lesní školku uprostřed lokality, kde je „zaslavíkováno“. Čas od času jsem v okolí Praskoles zaslechl ptačí zpěv, o kterém jsem si nejdřív netroufal tvrdit na sto procent, že je to slavičí tlukot. Vybavil jsem si jedno jaro ve Strážnici a ještě jiné u polských jezer, ano, tam slavíci zpívali o sto šest, přesto jsem byl rád, když mi výskyt slavíků tady u nás potvrdil i můj lesník Jaroslav.

Toto povídání má dvě části. Takže nejdřív o slavících. Jsou to velmi nenápadní ptáčci, kteří o sobě dávají vědět, až když slunce zapadne za obzor. Pak začnou velmi důrazně, zpěvem, tedy tlukotem sdělovat, kde je jejich teritorium, kam až sahá, a každý sameček se oním krásným trylkováním prezentuje samičce jako ten, s nímž bude život probíhat přesně takhle, jen ve zpěvu. Ovšem i život s písní v hrdle či na rtech může mít svá úskalí. To jsem si ale více uvědomil po letošním rozhovoru s Jaroslavem.

A nyní avizovaná druhá část povídání. Kamarád mi jednou říkal, že tu předloni ornitologové slavíky kroužkovali. Vím, že se při běžném kroužkování zahradí ornitologickými sítěmi například okolí ptačích napajedel, nebo místa jejich předpokládaného výskytu, ale to si v tomto značně členitém a křovinatém terénu moc nedovedu představit. A tak se ptám, jak se nejlépe slavíci chytají, aby se dali okroužkovat. A Jaroslav řekl: „Na kukačku.“

„Na kukačku? Byl ses na to podívat?“ Jít někam na kukačku, to se přece říká, když se někdo jde na něco podívat, aniž by byl pozván, a aniž by vstoupil do děje.

Kamarád se smál: „No, byl jsem se na to podívat, ale slavíci se opravdu lákají na kukačku. To by ses divil, co jich na ni útočí.“ A Jaroslav začal popisovat, jak ornitologové zasíťují vhodné místo a pak doprostřed umístí reproduktor s hlasem kukačky. No a drobní ptáci, v tomto případě slavíci, na ni útočí, aby ji odehnali, aby jim nemohla snést do hnízda vajíčko. Tak to totiž kukačky dělají, snášejí do cizích hnízd, aby jim mláďata vyseděl a vyvedl někdo jiný. Ovšem rychle rostoucí kukaččí mládě brzy vystrká hostitelovy pravé potomky a v hnízdě zůstane samo. No a zažitá zkušenost, nyní už vlastně pud, slavíkům velí kukačku od hnízd zahánět, no a zkušení ornitologové toho dovedou využívat. Předloni zde v okolí okroužkovali téměř desítku slavíků.

Nu, letos jsme slavičí zpěv nepropásli. I se mi jej podařilo nahrát. A když jsme byli pár dní na to u přátel v sousední obci Tíhava, vyprávím jim o tom pěveckém koncertě. Ale k večeru, když jsme se loučili, ozval se z hustých keřů jejich nádherné zahrady povědomý zpěv. „Jindřiško, vám tu zpívá slavík!“ Pro jistotu jsme konfrontovali jeho repertoár s mou nahrávkou. Ano, také byl slavík.

Josef Duben