Zarra, pes který neštěká

Zařin příběh začíná u mě doma. Jmenuji se Arial a mám nového pejska. Je to fenka jménem Zarra.                 

Zarra je opravdu chytrý pejsek. Má ledově bílou srst a krásné modrobílé oči. Ráda chodí na procházky, a když něco chce, motá se mi kolem nohy.

Je 25. října a venku je krásně. Zarra miluje listy. Válí se v nich vždy, když má možnost a jedna taková se naskytla právě dnes.

Jdeme kolem školky a hned vedle nás je hromada opadaného listí. Zarra se na mě podívá. Její výraz jasně říká, abych jí tam pustila. Nemohla jsem říct ne. Když jsem ji odpoutala, něco v listí zasvítilo. Zarra se rozběhla a než jsem stačila říct “stůj”, vrhla se do listů, ve kterých se skrývala hromada střepů. Když jsem ji viděla ten den naposledy, v autě záchranné služby pro zvířata, brečela jsem a u toho jsem se modlila, aby vše dopadlo dobře.

Druhý den jsem se za ní šla podívat. “Zarro!” zavolala jsem, když jsem, ji spatřila. “Ty umíráš!” brečela jsem a přitom jsem svírala její packu ve svých rukou.

Za týden mi rodiče řekli špatnou zprávu: “Zarra je mrtvá.” Nemohla jsem tomu uvěřit, ale po chvíli mi to bylo jasné. Jak jsem ji tenkrát viděla v nemocnici, umírala a teď, teď je mrtvá.

Vše jsem si vyčítala dlouhých osm měsíců, než jsem dostala nového pejska. Jmenuje se Libi a je velmi podobná Zaře. Jak charakterem, tak i vizáží. Zarru mi připomíná každý den.

Arial, Cyrilometodějské gymnázium, ZŠ a MŠ v Prostějově
Úvodní foto: Pixabay