Ptákům se daří ve vesnicích
Mám sice zkušenosti především z jedné konkrétní vsi ve Středočeském kraji, ale toto tvrzení lze do velké míry zevšeobecnit. Především se to týká obcí, kterými protéká potok a je v nich dostatek zeleně. Tam se ptákům daří lépe, než ve volné krajině. Kde totiž hospodaří velké zemědělské společnosti, tam se o mezích a zeleni v remízcích hovořit vůbec nedá. Na rodinných farmách, popřípadě na těch, kde se uplatňují tzv. agrolesnické systémy, je to už pro ptáky podstatně veselejší. I když se v poslední době přece jen situace mění k lepšímu, obce i soukromé osoby vysazují stromořadí, starají se o zeleň, o krajinu lépe pečují leckteří zemědělci i rybáři a myslivci. A to nemluvím o aktivitách České společnosti ornitologické!
A kdepak je to živo, které mám na mysli, kde se to ptáky jen hemží? Mluvím o obci Praskolesy, západně od Prahy. Mohl by to potvrdit i dřemlík tundrový, ale nestačil mi to říci. A to přesto, že mi onehdy tento sokolovitý dravec, velký asi jako menší poštolka, přistál na zahradě, skoro u nohou. I když o moc hladké přistání nešlo, a tak na nějaký hovor nebylo moc času. Za chvilku povím, proč.
Ve zmíněné vesnici se zhruba osmi stovkami obyvatel žije, nebo do ní zalétá, docela nevídané množství různých druhů ptáků. Nejvíce pozornosti letos asi upoutal čáp černý, který se v létě brodíval v Červeném potoce. Naštěstí měl na noze pěkně čitelný kroužek, a tak mi ornitolog František Pojer řekl, že čápovi je 21 let a byl kroužkovaný na Křivoklátsku. Ale ve vesnici žije i spousta menších ptáků. Samozřejmě vrabci, moc jich neubylo, dále pak třeba pěnkavy, sýkory koňadry, modřinky, objevila se tu i parukářka či jikavec, vlaštovky, jiřičky, rorýsi, červenky, střízlíci, konipasi, kosi, drozdi zpěvní i kvíčaly, stehlíci, sedmihlásci, zvonci, pěnice, hrdličky, rehci, konopky, v zimě hýli, čížci. Potok je rájem pro divoké kachny, podél vody poletují ledňáčci, kteří za vsí hnízdí, dále se objevují volavky šedé, například na bývalém koupališti. A co takový strakapoud, šoupálek, brhlík, žluna, sojka, straka? V noci je slyšet houkání sovy, možná to je kalous nebo sova pálená, to ale s jistotou nevím.
Nad vsí krouží občas luňák, to je ten dravý pták s vidlicovitým ocasem, pak také poštolky, káňata, občas přelétne pár krkavců směrem k Žebráku.
A jak začala zima, je možné sledovat živo na krmítkách, kam na slunečnicová semena naletují houfy sýkor, letos opět i zvonci, a pod nimi paběrkují hrdličky. A už se konečně dostávám k tomu dřemlíkovi. Tento drobný sokolovitý dravec k nám zalétá ze severu, ale vzácně, prý tak 90 až 180 exemplářů zde zimuje, ale není doloženo, že by zde i hnízdil. A teď byl zrovna k vidění v Praskolesích. A viděl jsem ho opravdu tak na metr. Zaútočil přesně tak, jak se píše v atlase: „Útočí na malé ptáky nízkým letem, jakoby ze zálohy.“ U nás na zahradě zaútočil na krmítko, ale nevyšlo mu to, a jak si to svištěl, nestačil vzít zatáčku, narazil do okna a lehce omráčen spadl na zem. Přiběhl jsem k němu, dřív než naše kočka, a podařilo se mi ho probrat. Pak se jen otřepal a zase nízkým letem zmizel. Tak zblízka se podívat dravci do žlutých očí, to se asi málokomu povede. Na nějaké povídání to však nebylo.
Tak mi nestihl říct, odkud přilétl, kam má namířeno, ani jaká bude zima. No a jaká byla, to si povíme až na jaře. Zatím je na místě popřát pěkné Vánoce a vše dobré v novém roce, a nejen všem lidem dobré vůle, ale i tomu ptactvu.
Josef Duben
Úvodní foto: Pixabay
