Pohádka „déja vu“

Porozumět divokému zvířeti? Nebo je alespoň pochopit, ale které? Je jich na světě tolik! Zkusím to u ptáků. Vzpomeňme třeba, že zde někde za těmi horami a moři kromě jiných živočichů žil například i takový pták Noh nebo Blboun nejapný. První vyhynul a druhý to dobrovolně nestihl, neboť byl dříve na ostrově Meuricius námořníky vyhuben.

O obou těchto ptácích se dobře ví, že příčinou toho, že zmizeli z povrchu zemského, byl vždy jistý handicap. Jeden byl moc velký a těžko sháněl dostatek potravy pro svoje obrovské tělo. Takový slon mu mohl stačit možná na dvakrát. A druhý, blboun, jak už z jeho jména vyplývá, byl příliš důvěřivý, nu a to se mu stalo osudným. Avšak asi kvůli jisté jazykové uhlazenosti se od označení blboun, natož nejapný, upustilo. A nepoužívá se ani dodo, které pochází z portugalštiny (doudo) a znamená idiot. Dneska se mu říká dronte maurucijský, ale kdo ho zná pod tímto jménem??

Možná lze na tomto příkladě ukázat, k čemu to může vést, když se mezi lidmi přestává používat kvůli útlocitnosti, ohleduplnosti či jak se říká politické korektnosti, výstižných charakteristik, či příslovcí. Kdo si dnes dovolí v seriózním i méně seriózním tisku nazvat nějakou osobu blbounem, natož napsat, že je nejapný? Možná právě proto jich také tak přibývá…

Skoro by se dalo doložit, že ono blbounství se dnes leckdy zaměňuje za chlapáctví, anebo se hovoří v lepším případě o kontroverznosti. Anebo je to dokonce charisma? A nejapnost? Dnes je to osobitost, originalita….

Takže, kdyby neumřeli a dosud nějakým nedopatřením Noh, či blboun žili, čekal by je nyní stejný osud, jakého se dožili kdysi? Pokud jde o toho velkého, ptáka Noha, ten by zřejmě „doplatil“ na svou těžko ukojitelnou nenajedenost. Ale u blbouna už si nejsem tak jistý. Ten by, mám dojem, přežil a možná, že by i udělal kariéru… Samozřejmě za podmínky, že by byl dostatečně nejapný…

Josef Duben
povídka z knihy Zvíře polidšťuje
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu Hoax