Tento klacík se mi bude hodit. Vrány si schovávají nástroje, které si předtím vyrobily

Pomůcky, které vrány považují za užitečné a cenné, schovávají do dutin v zemi či pod kůru stromu. Když je znovu potřebují, jednoduše si pro ně zaletí. Podle vědců to dokazuje, že mají představu o hodnotě těchto předmětů. A také že dovedou plánovat.

Jsou neskutečně mazané. Neodradí je ani žádná překážka. Třeba když se jim schová křupavá larvička do dutiny stromu, sáhnou po pomůcce: po tenkém klacíku. Tím si vrány pochoutku vyšťourají.

Pokud žádný takový předmět nenajdou, nevadí. Vyrobí si ho samy. Vědci před třemi lety zdokumentovali, že si vrány dokážou pomůcku sestavit až ze čtyř různých dílů.

Nyní ale tito ptáci ohromili badatele ještě víc: zjistilo se totiž, že si složitě vyrobené nástroje pečlivě hlídají a schovávají. Zasunou je třeba do pukliny stromu či za kůru. Jakmile pomůcku znovu potřebují, zalétnou si pro ni a použijí ji.

„Chovají se zkrátka úplně stejně jako lidé, když si své cennosti schovávají do kůlny či do trezoru,“ hodnotí chování vran badatelka Barbara Klumpová z Institutu Maxe Plancka v Německu.

Vrány jsou podle ní navíc ke složitě vyrobeným nástrojům opatrnější. Když s nimi pracují, hlídají si, aby se pomůcky neztratily nebo nepoškodily. Před případnými konkurenty, kteří by si dělali na jejich cennosti nárok, si je také bedlivě střeží – schovávají si je třeba pod nohou.

„To všechno jednoznačně dokládá, že mají tito ptáci určitou představu o hodnotě různých typů nástrojů,“ poznamenal k tomu její kolega James St. Clair a dodal: „Oplývají také schopností plánovat. Vědí, že se jim může užitečný nástroj znovu hodit, a podle toho se k němu i chovají.“ Výsledky svého bádání vědci publikovali v magazínu eLife a také v tiskové zprávě na webu Institutu Maxe Plancka.

Doporučujeme: Papoušci se navzájem učí, jak rabovat popelnice. Podívejte se, jak jim to jde

Vrány ale nevzbudily rozruch mezi vědci poprvé. Třeba biolog John Marzluff z Washingtonské univerzity v Seattlu před deseti lety zjistil, že tito opeřenci rozpoznávají obličeje. A nejenom to, oni si je i dobře pamatují. Podle toho, jak se k nim člověk s danou tváří chová, mu také oplácejí: svým oblíbeným lidem nechávají dárky, naopak zlým se mstí.

Před lidmi, které si tito ptáci „zapsali“ jako nebezpečné, se dokonce navzájem varují. „Při pozorování lidí jsou velmi horliví, člověk je pro ně zjevně důležitý. Je zdrojem všeho dobra a zla současně,“  říká k tomu John Marzluff, který svou první studii na toto téma zveřejnil ve vědeckém magazínu PNAS.

Vrány oplývají také nesmírnou empatií: na sociálních sítích se nedávno objevilo video, na kterém jedna z vran pomáhá malému ježkovi přejít rušnou vozovku (viz níže). Vědci také zjistil, že vranám příbuzní krkavci hází do vody kamínky, aby potrava plavala jejich směrem. Havrani zase ovládají gesta a ukazují na věci – aby se na ně vzájemně upozornili.

Zdroje: magazín eLife, dvě tiskové zprávy na webu Institutu Maxe Plancka – jedna ze zde a druhá zde, magazín Scientific Reports, web Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) a magazína PNAS.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Richard Bartz / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.5