Čuník jako pes. Zacházet by se s nimi mělo stejně hezky, shodly se v průzkumu děti

Dát si kus vepřového je totéž, jako sníst psa. Rozdíl v tom není. To si myslí většina malých dětí do jedenácti let. Ukázal to alespoň průzkum, který uspořádali psychologové z britské University of Exeter.

„Děti opravdu nevidí rozdíl mezi domácími mazlíčky a vepři chovanými na porážku. Vnímají je stejně,“ popisuje šéf výzkumného týmu Luke McGuire a pokračuje: „Jsou proto přesvědčené, že si všechna zvířata zaslouží i stejně hezké zacházení – ať jsou to prasata, krávy, psi, nebo kočky.“

A co víc, děti podle něj často staví zvířata i na roveň s lidmi.

Jejich postoj se začne měnit až mezi jedenáctým a osmnáctým rokem. „V tomto věku se něco zlomí – lidé se od svého okolí naučí, že je mezi zvířaty jakási umělá hierarchie, kterou jsme si stanovili a podle které pak s jednotlivými druhy zacházíme,“ uvádí vědec. Raná láska ke zvířatům se najednou stává komplikovanější.

Doporučujeme: Viděli jsme tele s rozlomenou pánví i kuřata v popelnici, říkají tvůrci filmu Svědectví

Nechuť k tomu, aby se hospodářským zvířatům ubližovalo, přesto podle něj nemizí úplně. „Velká část dospělých totiž v průzkumu přiznala, že je pro ně konzumace masa daleko větším prohřeškem, než pojídání jiných živočišných produktů. Například vajec nebo mléka,“ uvedl vědec pro list The Guardian.

Jeho průzkumu se zúčastnilo 479 Angličanů ve věku od devíti do šedesáti let. 

Prase je chytřejší než pes

Hospodářskými zvířaty a jejich srovnání s domácími mazlíčky se začínají věnovat i další vědci. Všimli si totiž, že jsou některá zvířata určená na porážku nesmírně chytrá. Například prasata prý dokážou řešit složité hlavolamy dokonce rychleji než psi.

Jsou při nich také mnohem samostatnější. Zatímco psi se při prvních nezdarech obracejí na svého páníčka, prase se snaží hlavolam rozlousknout samo. Ukázal to například test, do kterého se pustili badatelé z Univerzity Eötvöse Loránda v Budapešti.

Doporučujeme: Chytrá prasata: Na hloubení děr používají lopatku

Zavřeli prasata i psy do místnosti a přichystali jim složitější úkol. Ten měl celkem dvě části.

Při první si měla zvířata poradit s průhlednou krabicí, ve které je čekal chutný pamlsek. Prasata tam měla jablko, psi kus voňavé klobásky. Aby se k potravě dostali, museli všichni mazlíčci krabici otevřít. „Úkol většina z nich bez problémů zvládla. Prasata ale mnohem rychleji. Buď jsou mentálně zdatnější, nebo mají lepší manipulační dovednosti,“ popisuje průběh testování mladá etoložka Paula Pérez Fraga.

Druhá část úlohy už byla zrádnější. Krabice, ve které vězel pamlsek, se totiž otevřít nedala. Badatelé ji přitloukli k dřevěné podložce na zemi. Udělali to schválně. Chtěli zjistit, jak budou zvířata na takovou situaci reagovat.

Když má zvíře pod čepicí

Výsledek je docela překvapil: zatímco prasata se dlouho nevzdávala a při dolování ovoce vystřídala i několik různých metod, psi se brzy vyčerpali. Místo aby se snažili úlohu vyřešit sami, začali se dožadovat pomoci u lidí. Obrátili se zkrátka na páníčka a zkusili loudit.

„To naznačuje, že prasata mají větší předpoklady k samostatnému řešení problémů. O pomoc lidí si totiž také řekla, udělala to ale mnohem později,“ shrnuje své poznatky badatelka. Naopak psi se podle ní velmi často spoléhají na komunikaci a spolupráci s lidmi.

Zdroje: zpráva britské University of Exeter, britský list The Guardian, Animal Cognition.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Freepik