Africké tučňáky brýlaté zachraňují keramická iglú. Vědci jim vystavěli celou vesničku. Podívejte se

Malá keramická iglú mají tučňákům pomoci odchovat mladé. Přirozených hnízdišť, ve kterých by mohli svá vejce nechat, totiž obrovskou rychlostí ubývá.

Na první pohled to vypadá jako pohodový letní tábor pro tučňáky: skalnaté pobřeží jihoafrického ostrova Dyer je poseté keramickými přístřešky, v každém z nich se povaluje jeden nelétavec. V chladivém iglú stráví většinu dne, jen sem tam si odběhne do oceánu pro rybu.

Jenomže ve skutečnosti o žádné rekreační středisko nejde. Naopak. Tučňáci, kteří se tady shromažďují, právě prožívají jedno z nejnáročnějších období v roce: sedí na vejcích. Mají proto spoustu starostí s tím, aby jejich potomky nenašli predátoři. Vejce také úpěnlivě chrání před přehřátím. Doba hnízdění se totiž odehrává od března do května, kdy teploty na přímém slunci šplhají i k třiceti stupňům Celsia.

„Pokud tedy mají tučňáci možnost, kladou svá vejce někam do chladu – většinou do štěrbin ve skále nebo do úžlabin mezi balvany. Takových míst je ale málo. Dřív si také hloubili nory ve staletých vrstvách guána, tedy v nánosech vlastního uschlého trusu se skvělými izolačními schopnostmi,“ říká zoolog Shaun Welman z Univerzity Nelsona Mandely v Port Elizabeth. Jenomže guáno z jihoafrických ostrovů dávno zmizelo, lidé ho ze skalisek seškrábali. „Zjistili totiž, že funguje jako dobré hnojivo, a tak ho zobchodovali,“ pokračuje Welman.

Tisíce tučňáků tak zůstaly bez hnízdišť a potomstva se rodilo stále míň. „Ačkoliv se snažili a chránili svá vejce vlastním tělem, mnozí to nezvládli. Viděl jsem spoustu tučňáků sedět na vejcích se zavřenýma očima a svěšenými zobáky, jak zkouší překonat úmorný polední žár. Nakonec to stejně museli vzdát a jít se zchladit do vln oceánu. Toho ale hned využili predátoři, kteří hnízda zplundrovali,“ popisuje Shaun Welman.

Od roku 1900 tak podle něj klesla populace tučňáků brýlatých na zlomek původního počtu: zatímco ještě před 130 lety se jich na skalnatých březích kolébaly tři miliony, dnes se jich tady najde sotva 48 tisíc.

Doporučujeme: Na Antarktidě se mění podnebí, místo sněhu prší. Zabíjí to mláďata tučňáků

Welman proto přemýšlel, co s tím. Spojil se s kolegyní Lorien Pichegruovou z Institutu pro pobřežní a mořský výzkum a začali společně vytvářet umělá hnízda. Nejprve vyzkoušeli cementové trubky, později sáhli k domečkům ze skleněných textilních vláken. „Nic ale nefungovalo. Teploty uvnitř stále šplhaly vysoko, někdy až k padesáti stupňům Celsia. Nevyhovující byla i vlhkost uvnitř doupat,“ přibližuje Lorien Pichegruová.

Pak ale vědce napadlo použít keramiku. Hnízdo uhnětli z kusu látky namočené v řídké hlíně a vytvarovali z něj malé iglú. „To už bylo mnohem lepší. Keramické nádoby byly uvnitř teplotně vyhovující, dobrá byla i vlhkost vzduchu – držela se nad sedmdesáti procenty,“ říká Lorien Pichegruová. V takových podmínkách už lze podle ní mláďata odchovat, i když jejich rodiče vejce na chvíli opustí. „Žádné přehřátí jim nehrozí,“ uzavírá badatelka.

Dnes se tedy keramické budky rozmisťují po pobřeží jižní Afriky a přilehlých ostrovů. Výzkumníci už jich na Ptačí ostrov i ostrov Dyer, kde se nachází pět velkých kolonií tučňáků brýlatých, přivezli kolem patnácti stovek. „Stihli jsme to opravdu za pět minut dvanáct, protože s oteplováním klimatu mají tučňáci stále větší problém. Na přímé slunce jsou neskutečně citliví,“ říká Shaun Welman.

Zdroje: nezisková organizace African Penguin Nest Project, online nakladatelství Cambridge University a magazín Hakai.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Kevin Graham / African Penguin Nest Project
Video: Save African Penguins