Věrnost

Věrnost lze považovat za ctnost, na tom je možné se shodnout, že? Je to opak nevěrnosti, věrolomnosti, zrady. Ano, sám pojem věrnost souvisí s důvěrou a vírou. Důvěra znamená ochotu spolehnout se na druhého, z náboženského hlediska na věrnost Boží, čehož podmínkou je víra v něj. A pokud by člověk člověku nevěřil, bylo by ohroženo vůbec celé lidské společenství, svazky přátelské či manželské, ale i vztahy mezi státy.

Stejně jako na každý pojem lze nazírat i na věrnost, víru či důvěru z mnoha hledisek. Nabízím pohled autora žalmu číslo 85 (biblická Kniha žalmů – Sefer tehilim): „Milosrdenství a věrnost se potkají, spravedlnost a pokoj se políbí.“ To je samozřejmě zbožné přání pro svět pozemský, anebo konstatování jak to bude… Jednou.

Zatím nezbude než v běžném životě o důvěru a věrnost usilovat a případného věrného přítele, přítelkyně, ženy, muže, kočky či papouška si považovat. A co teprve psa, neříká se mu marně přítel nejvěrnější?

Věrnost při pohledu na kočku vypadá takto: říká se o ní, že je věrná domu, místu, zdá se, že i svým lidem, ale dovede se odstěhovat a najít si nové místo a nové lidi. Vyplývá to jistě hodně z toho, že kočka je individualistka, i když je do velké míry společenská. Ostatně jako člověk. A co ten pes? O tom se tvrdí, že je věrný člověku a navíc je schopný empatie. Něco na tom jistě bude, a zřejmě to vyplývá z jeho nastavení, je to zvíře smečkové, což má však i své stinné stránky, když si jeho lidé často nedokážou přečíst jeho chování. Každý pes se přece snaží otestovat si každého tvora, ať už blízkého, či jen návštěvu, aby se ujistil, jaké místo ve smečce mu přísluší, anebo zda není pro smečku nebezpečný. Ovšem projevy této poznávací a testovací aktivity mohou být příchozím proti mysli, zvláště když se projevují skákáním a oblizováním. Majitelé pak nevítané chování věrného přítele omluvně vysvětlují, že mají psa „vítacího“,který si „chce jenom hrát“ a „nikomu nic neudělá“, tedy kromě jistého znečištění a podrásání oděvu… Nechce se jim ani věřit,  že je to jinému proti mysli. Však většinou ani nevěří, že pes se k nim takto nechová z lásky, ale proto, že se ujišťuje o svém vyšším postavení ve smečce.

Ach ano, ti lidé. Jsou věrní i nevěrní, důvěřiví i nedůvěřiví, ale hlavně nenapravitelní… ať už  optimisté či pesimisté. Lze doplnit další pozitivní i negativní vlastnosti. Prostě člověk je člověk, který na jednu stranu kritizuje věrného majitele věrného pejska, a přitom doma doma dokáže být pěkným kočičím věrným podřízeným, ovšem to je doma, a tam to nikdo nevidí.

Dost možná je hodně moudrého v biblické úvaze, že k věrnosti patří i milosrdenství. To je silné slovo, těžká úloha, snad přijatelnější je v takové mírnější podobě, jako je schopnost a ochota pochopit. A nesoudit. To znamená méně kritizovat a snažit se lépe porozumět chování věrných, a někdy i kapku méně věrných přátel, a to jak dvounohých, tak i čtyřnohých.

 Josef Duben