Oberou vás o to, co vám nejvíc chutná. Drzí racci kradou zmrzliny i chipsy. Podívejte se

Co šmakuje lidem, bude chutnat i nám, říkají si zřejmě racci. Právě podle vkusu lidí si totiž upravují svůj jídelníček. Bedlivě sledují, co si obyvatelé měst vybírají v obchodech či restauracích, a tím se potom sami živí. A to tak, že to lidem drze uloupí. Naopak jídlo, kterého se člověk nedotkne, nechávají bez povšimnutí. Jako kdyby ani neexistovalo.

Při jednom ze svých pokusů si to ověřil etolog Paul Graham z britské Univerzity v Sussexu. Se dvěma mladými doktorandkami vyrazil na pláž v Brightonu a vzal si s sebou tři sáčky křupavých chipsů. Z jednoho pak začali všichni tři jíst, zatímco zbylé dva ledabyle pohodili před sebe na zem. A čekali, co bude.

„Netrvalo dlouho a racci, kteří nás chvíli zvědavě pozorovali, podnikli loupežný nálet. Neomylně zamířili k jednomu z oněch dvou balíčků, co ležely na zemi. Vybrali si přitom ten, který měl stejně barevný obal jako chipsy, co jsme jedli,“ popisuje svou zkušenost etolog.

To se podle něj opakovalo pokaždé, když se na pláž vrátili s novými sáčky. „Téměř 95 procent všech racků skutečně popadlo ten sáček, který se barevně shodoval s naším,“ dodal. Druhý balíček nechali ležet ladem.

Doporučujeme: Nepomůže ani cihla. Papoušci vedou s lidmi „válku“ o popelnice

Tím se podle Grahama potvrzuje nesmírná inteligence a pozorovací talent těchto ptáků. „Rackové dovedně odkoukali, co je podle nás dobré, a podle toho se rozhodli, co jíst. Přejali zkrátka vzorce našeho chování a začali se jimi řídit,“ uvádí vědec. Zjistili totiž, že je to pro ně extrémně výhodné.

Je třeba odvaha a um

Stačilo jim k tomu přitom celkem krátké období – svůj život s lidmi propojili teprve před osmdesáti lety. „Jednání těchto ptáků tedy není dílem evoluce nebo dlouhého soužití s jiným druhem. Jsou to jednoduše chytří ptáci, kteří se rychle adaptují a učí,“ podotýká Graham.

K loupežím se navíc neodváží úplně každý racek. Nálety na piknikové koše a kavárenské stoly podle badatele pořádá jen asi pětina těchto ptáků. Většinou jde o zkušené a ostřílené dospělce, kteří už vědí, jak to v lidském světě chodí. „Krádež jídla tedy zjevně vyžaduje určitý stupeň dovedností a odvahy, kterou si ptáci musejí nejprve osvojit. Rozhodně nejde o vrozenou vlastnost, ale o něco, co se musejí racci nejprve naučit,“ upozorňuje Paul Graham.

Doporučujeme: Opice na Bali loupí turistům cennosti a požadují za ně „výkupné“

A co z tohoto výzkumu vyplývá pro člověka? „Pokud se nechce dostat do křížku s rackem, nevystavujte se před ním s žádným jídlem, Ideálně na ulici nejezte vůbec. A už vůbec tyto ptáky nekrmte,“ radí odborníci.  

Racek stříbřitý je velký všežravý pták, který obývá pobřeží severozápadní Evropy. Původně lovil hlavně ryby, mláďata jiných ptáků nebo menší suchozemské obratlovce. Dnes se hojně přiživuje na skládkách nebo zbytcích z průmyslového rybolovu. Stále častěji také loupí jídlo lidem, někdy dokonce přímo z talíře. Podle biologů to není nic nepřirozeného, racci totiž patří mezi takzvané kleptoparazitické druhy – potravu kradou i ostatním rackům, a to kde se dá.

Pták, který má za ušima

O tom, že jsou racci nesmírně chytří, svědčí i jejich dříve popsané praktiky. Pokud třeba uloví korýše, kterého potřebují zbavit tvrdé schránky, vyletí vysoko do výšky a pustí kořist na skalisko. Tím jeho pevný obal spolehlivě rozbijí. K přilákání ryb zase používají návnady: vezmou kousek chleba a pohodí ho na hladinu. Jakmile si pro něj připlave ryba, okamžitě po ní skočí.

Rackové dokonce přišli na to, jak skoro bez práce pochytat lahodné žížaly. Pokud dostanou chuť na tohoto kroužkovce, začnou plácáním nohou napodobovat vibrace lovícího krtka. Tím vyděsí nebohé žížaly, které začnou v panice vylézat ze země na povrch. Jenomže to se jim stane osudným – sezobne je racek.

Zdroje: studie zveřejněná v The Royal Society, magazín The Conversatioon.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Pexels