Dlouhé čekání na ledňáčka

Proč na něj vůbec čekat? No, protože je krásný! Od té doby, kdy jsem zahlédl v zasněžené krajině u zamrzlé Berounky záblesk pařížské či námořnické modři, nebo to snad byla modř Turnbullova?, s nádechem paví nebo svinibrodské zeleně, a navíc zářivého okru… tak od té doby jsem se těšil na každé setkání s ledňáčkem. A nejen to, začal jsem si přát ledňáčka (Alcedo atthis) vyfotit.

Čas od času jsem jej zahlédl, u Vltavy poblíž Karlova mostu, jindy se rozhlížel ze zábradlí lávky přes potok uprostřed obce Olešná, občas proletěl nad Červeným potokem mezi Hořovicemi a Praskolesy. Ale buď jsem s sebou neměl fotoaparát, nebo měl, ale v kapse, a navíc byl ptáček jaksi příliš rychlý. Nejblíže jsem mu byl před pár lety v Kalábrii, blížil jsem se k rybařícímu ledňáčkovi obezřele, po krk ve vodě, v místě kde se vléval jakýsi potok do moře. No ale pak opět frnk, a byl pryč.

Až letos! Povaluji se na břehu malé zátoky na severním pobřeží Kréty, nikde nikdo, a tu se ve slunci zaleskla modrá pírka. Ano, byl to on! Sedl  si na takovou kamennou římsu, ani ne pět metrů ode mě. Mít tak po ruce fotoaparát! Ale vždyť si pro něj můžu doběhnout. Za pět minut jsem zpátky. Jasně že tu nepočká, ale co když se vrátí? Z předchozích pozorování vím, že se vrací. Vrátil se i nyní, a dokonce dvakrát. A vyfotit jej třicetinásobným zoomem byla téměř hračka. Měl kroužek, ale na fotce se přečíst nedá. Navíc nebyl moc plachý, možná to byl ledňáček z Čech, ti na jih míří, tedy jen někteří, již na konci srpna, a toto bylo v půli října. Dost možná, že zaslechl mateřštinu a zasnil se při vzpomínce na Vltavu, Berounku či Červený potok. Kdoví? Takže po dlouhých letech mám konečně přes třicet snímků ledňáčka, a docela pěkných. Děkuji!

Na zimu k nám zase zalétají ledňáčci ze severní Evropy, zajímalo by mě, zda se u nás někdy, třeba v Českém Krumlově, potkal, dejme tomu Švéd, se svým opeřeným krajanem od řeky Ljusnan, nebo Indalsälven či Dalälven?  

A ještě k focení ptáků, zoom je dobrá věc na pestré ptáčky, na nenápadně zbarvené, jako je takový chocholouš, to až tak dobré není. Pozoroval jsem jej, promenoval sotva pět až šest metrů ode mne, ale na takovém suchém kamenitém stanovišti, že jsem ho v hledáčku nemohl vůbec najít, natož zaostřit. Tak teď budu čekat zase na chocholouše.

Josef Duben