Kdo všechno má ruce?

Že by měl ruce jenom člověk, a všichni ostatní jen nohy? Mně se to nezdá. Copak takový králík nebo krtek jen tak hrabou nohama? No, dobrá, dá se hovořit o předních končetinách. Ale co vážně ruce, jako má polopice či opice? Nebo medvěd, který si drží v tlapě jablíčko a to okusuje. A mýval, co si pěkně jídlo obmyje a pak je slušně sní? Anebo mořská vydra, která si škebli kamenem rozlouskne, ti všichni, že to dělají nohama či končetinami? A tak by se dala zmínit třeba i koka, která dovede do tlapky chytnout mouchu anebo si odnést v hrsti hračku z dětského pokoje do svého pelíšku.

Zkrátka přiznat zvířatům něco lidského, a člověku mnoho zvířecího, do toho se lidem nikdy moc nechtělo. A proto si myslím, že možná kvůli potvrzení, že člověk pracuje, a zvířata nikoli, že k tomu má ruce, a zvířata nikoli, a také že používá nástroje a zvířata nikoli, začali lidé používat nástroje mnohem častěji než živočichové. Dokonce si myslím, že od nich leccos odkoukali, například od krkavcovitých ptáků, od lidoopů a národové blízcí moři od mořských vyder.

A asi poslední fázi odpoutání člověka od světa zvířat může být používání jídelních příborů. Ano, jistě k tomu také přispěla změna jídelníčku a také jistá civilizovanost. Jak špatně se všežravčím chrupem trhá maso od kosti, a to i když je vařené či pečené! Jak si člověk upatlá ruce sýrem, máslem či vejcem na měkko! A utírat si ruce o lýtek či do lněného nebo jiného oděvu? To není zrovna moc estetické.

Nemít špinavé ruce… Možná hlavně proto se začalo jíst příborem, to jest s pomocí nože, vidličky a lžíce. Spojení ruka hlava, to jest mozek a schopnost se něco naučit, to opravdu funguje. Domnívám se dokonce, že tak nejdříve lidé „objevili“ hudbu. Jistě dávnou Evu zaujalo více než Adamovo řvaní či huhlání to, jak zapískal na flétnu z rákosu či ze zvířecí kosti.

Proč touto cestou nešla zvířata, i když mnohá, jak vidno, mají packy či zobáky anebo i ploutve přešikovné? Těžko říci, lze jen zábavně antropocentricky zapřemýšlet. Například to mohlo být proto, že zvířata dávají přednost svobodě a nezávislosti. Jaké by to bylo, pořád nějaké nástroje tahat s sebou, ztrácet je, vyrábět nové a nové, když na spoustu činností stačí jen tlapky, teda ruce, a je víc času na uspokojování svých zvířecích potřeb, a i na nějakou tu legraci?

A proto také zvířata, myslím si, neznají smutek či skepsi. I když se to náhodnému pozorovateli někdy tak může jevit, nebude tomu tak, většinou půjde o nenaplněnou touhu po svobodě. Tomu bychom my lidé mohli rozumět, ne? Ale radost, tu věřím, zvířata cítit dovedou. A nejde jen o schopnost, ale i ochotu se radovat. A to může být jedna ze zásadních podmínek pro vpuštění do Ráje, nebo?

Josef Duben