Rozhazování jedů do polí je extrémně nebezpečné, varuje biolog. Otrávíme čápy, psy i spodní vody
Představitelé ministerstev zemědělství a životního prostředí chtějí zasadit české přírodě nepochopitelnou ránu. Rozhodli se totiž zemědělcům umožnit plošné rozhazování jednoho z nejprudších jedů po povrchu půdy namísto současného omezeného kladení přímo do děr. Výsledkem bude to, že se otráví nejenom hraboši, ale také další zvířata včetně ohrožených druhů, varuje v komentáři pro Zvířecí zprávy biolog a ředitel táborské zoo Evžen Korec.
Volně dostupné granule silného jedu jsou nebezpečné i pro domácí mazlíčky. Hrozí rovněž dlouhodobé otrávení spodních vod. Toto zvažované uvolnění pravidel je proto nutné razantně odmítnout. Použití těchto jedů v přírodě je třeba naopak jednou provždy zakázat.
V Česku se k hubení hrabošů používají silné rodenticidy na bázi fosfidů zinku, jako jsou například Stutox II či Ratron GW. Sami výrobci před použitím těchto jedů ve volné přírodě varují, a to přímo na obalech svých produktů. „Výrobek je klasifikován jako nebezpečný pro životní prostředí. Zabraňte uvolnění do životního prostředí,“ stojí v bezpečnostním listu přípravku Ratron GW. Píše se tam i o vysoké toxicitě pro vodní organismy, navíc s dlouhodobými účinky. „Nesmí vniknout do podzemních vod, povrchových vod a kanalizace,“ upozorňuje výrobce.
To ve zkratce znamená, že se tento jed uvolňuje do spodních vod, které otráví na hodně dlouhou dobu. Při styku s vodou navíc uvolňuje toxické a hořlavé plyny, které se mohou samovolně vznítit. O nebezpečnosti této látky svědčí rovněž pokyn manipulovat s ní jen v rukavicích odolných proti chemikáliím a v ochranných brýlích s boční ochranou. Ve špatně větraných prostorách je podle výrobce nutná také maska s filtrem. Takhle nebezpečnou látkou si pravidelně otravujeme naši přírodu.
Je to v podstatě trestný čin
Troufám si tvrdit, že použití tohoto jedu naplňuje skutkovou podstatu týrání zvířat. Fosfid zinečnatý totiž po požití v žaludku hraboše či jiného zvířete reaguje s kyselinou chlorovodíkovou, čímž vznikne toxický plyn fosfan. Ten způsobuje těžké poškození tkání a následnou smrt. Otrávené zvíře opakovaně zvrací, zrychleně dýchá, akceleruje se jeho srdeční činnost a nakonec umírá v silných křečích na zástavu dechu.
Přestože jed cílí primárně na hraboše, ohrožená jsou v podstatě všechna zvířata v zasažené lokalitě. Hromadné neomezené trávení zcela zdecimuje hraboší populaci a navíc povede k ještě závažnějším sekundárním škodám.
Vyhubení celého živočišného druhu z určitého území zásadně poškodí místní ekosystém. Nejen, že vypadne jeden z článků potravního řetězce, ale než se tak stane, bude se jed šířit dále. Otrávený hraboš tak může usmrtit vzácné dravé ptáky včetně sov. Riziko představuje také zbylý jed maskovaný za zrní, který nesežerou hraboši. V daném místě tak jsou vysoce ohrožení všichni ptáci živící se zrním i ostatní živočichové, kteří si zrním zpestřují jídelníček.
Ohrožení by však byli všichni predátoři včetně domácích mazlíčků. Snadno by se totiž mohlo stát, že by mrtvého hlodavce sežral pes, který by se v okolí pohyboval se svým páníčkem. Nebezpečná hranice se pohybuje už v rozmezí 10 až 40 miligramu na kilogram váhy zvířete, což je dost málo. Pes tak nemusí spolknout jen otráveného hraboše, ale i otrávenou návnadu. Riziko by bylo o to vyšší, pokud by ho zemědělci mohli jen tak rozhazovat po poli.
Otráví se i chráněná zvířata
Plošné použití jedů je navíc v přímém rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny, protože by při takovéto aplikaci došlo i k usmrcení vzácných zvířat chráněných tímto zákonem. Už nyní každoročně na otravu těmito jedy umírají zajíci, volavky, čápi, poštolky, káňata či například lasičky. Tedy zvířata, která mnohdy pomáhají hraboší populaci redukovat. Použití jedu je tak nejen nesmyslné a nezákonné, ale také kontraproduktivní. Plošné rozhazování jedu na povrchu půdy na svém webu ostře odsoudila také Česká společnost ornitologická.
Jedinou správnou cestou je definitivní zákaz plošného použití jedů ve volné přírodě. Nejen proto, že je jeho aplikace v přímém rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny, ale hlavně proto, že sypání těchto brutálních chemikálií do polí dokáže ve zvířecí říši napáchat nenapravitelné škody.
Jediným možným způsobem kontroly populace hrabošů, který nepoškozuje přírodu, je biologická metoda spočívající v maximální podpoře živočišných druhů, které hraboše loví.
Evžen Korec
biolog a ředitel ZOO Tábor
Úvodní foto: Unsplash
RNDr. Evžen Korec, CSc.
je vystudovaný molekulární biolog a genetik. Je to spoluautor jedenácti patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky a více než dvaceti vědeckých publikací ve špičkových světových časopisech.
V roce 2015 se stal majitelem Zoologické zahrady Tábor, které hrozil zánik a rozprodej nebo utracení zvířat. Protože má ale zvířata velmi rád a jejich osud mu není lhostejný, rozhodl se zoo zachránit. Už v červnu roku 2015 se podařilo ZOO Tábor znovu otevřít pro veřejnost. Generálním sponzorem této zahrady se stala společnost EKOSPOL, kde je Evžen Korec generálním ředitelem a předsedou představenstva.