Mimozemšťan a kočky

Čeho by si asi tak všiml mimozemšťan nejdřív, kdyby přistál, dejme tomu na vesnické návsi někde ve středních Čechách? A co by asi první zaslechl? Kdyby to bylo v pravé poledne, a první středu v měsíci, bylo by to urputné nervy drásající houkání, které by mu zdejší umělá inteligence vysvětlila jako „zkoušku sirén“. Vzdělaný mimozemšťan by se asi zeptal, kde se uprostřed Evropy vzaly krásky lákající svým zpěvem všemožné nebožáky do záhuby. Od AI by se však dočkal zřejmě jen matoucí odpovědi.

Zkusil jsem to a dozvěděl jsem se, že „Sirény slouží v Čechách jako jednotný systém varování“. Být mimozemšťanem, skoro bych se zalekl, zvláště když nikomu není jasné před čím se varuje. To Homérův Odysseus, ten se Sirén nelekl. Věděl předem, co dovedou, proto svým námořníkům nechal zalít uši voskem a sebe přivázat ke stěžni, no a pak si vábivého zpěvu užil sám.

Mimozemšťan na návsi by si ale jistě všiml i toho, že Čech si ze Sirén ani sirén nic nedělá, protože předpokládá, že se ani nic dít nebude, zejména v tu každou první středu v měsíci. Další věci, které by si tento návštěvník z Vesmíru všiml, by bylo, že v pravé poledne je vesnice prázdná, nikde žádný živočich, s výjimkou vlaštovek, či jiřiček. Zaslechl by ještě občasné zavytí ze dvorků, při bližším pohledu by identifikoval jakési chlupaté čtvernožce. Při ještě pečlivějším pohledu by spatřil na vyvýšených či polozakrytých místech jiná malá zvířata, která nic hned tak nerozhází, a řekl by si možná, jestli to nejsou ti praví obyvatelé, neboť jejich stoický klid a ostentativní filosofické podřimování mu bylo blízké. Ano, byly to kočky, strakaté, mourovaté, černé, zrzavé. Podobně totiž jako ony dovedl i on trávit čas, zejména tu dobu, než proletěl k Zemi skrz Mléčnou dráhu, kdy z oken nebylo nic vidět.

Avšak kdyby se na návsi zdržel do dvou či do tří hodin odpoledne, kdy se otevírají dveře velkého domu, před kterým vlaje vlajka, spatřil by, jak odtud vyráží houf malých živočichů, podle obrázkového Vesmírného naučného slovníku by soudil, že to jsou lidé. Moc rozumní by mu nepřipadali, protože někteří hltají housky, jiní si srážejí čepice, další se kopali do nohou, a jiní si zase tajuplně mumlají do hrsti. Ohlédl by se po kočkách, co ony na to? No co, kočky přece jen přimhouří oči, pohnou vousky a některá jen tak zatřepe ocáskem.

Tak tohle že je tedy ta „krásná země“, pomyslel by si mimozemšťan, ta, o které se dočetl ve škole ve vesmíropisu, že leží uprostřed Evropy? A pak by naklonil hlavu a natočil ucho k nejbližšímu mourkovi, který si cosi broukal či předl, a zanotoval by si s ním, nebo jen tak… zašuměl… „kočky přéedou ve skuliinách…“

Josef Duben