Deník, který žil

Ahoj já jsem Lisa. Je mi 13 let. A tohle je můj medvídek, jmenuje se Béďa. Možná si myslíš, že jsem na plyšáky moc stará, ale já si to nemyslím. Lisa se ještě zamyslela a pak svůj deník zavřela.  Liso, už je pozdě, běž si vyčistit zuby, zavolala na lisu maminka. Ano už jdu, řekla Lisa a deník schovala pod polštář. Když se vrátila z koupelny, tak si lehla do postele a hned usnula.                                                                                                                                                                                                                  

    Najednou uslyšela zvuky. Mami, zavolala Lisa potichu, ale nic se neozývalo. Medvídku neboj se, to bude určitě táta, zašeptala Lisa. Najednou uviděla modrou zář. Trochu to vypadalo jako kdyby někdo svítil baterkou. Děvče ze strachu zavřelo oči. A pak Lisa uslyšela jak na ni někdo mluví. „Liso, neboj se. Já ti neublížím. Potřebuji pomoc. V mé říši se dějí strašné věci a jen ty tomu můžeš zabránit.“ Lisa otevřela oči, stála tam krásná žena. Vypadala jako z pohádky. Já jsem královna vodní říše. Jmenuji se Natálie, ale všichni my říkají Naty. A ty budeš určitě Lisa. Ano, odpověděla jí zmatená Lisa. Jak už jsem říkala, potřebuji pomoc, změnila Naty téma. Určitě tě zajímá proč jsem zrovna u tebe. Lisa jen přikývla. Celých 13 let bydlím u tebe ve skříni, přesněji u tebe v deníku, který jsi našla teprve nedávno. Ale to není možné. To bych o vás věděla. Řekla jí Lisa. Naty z ničeho nic zavolala: ahoj Béďo. Ahoj Naty odpověděl jí medvídek. Lisa se jen zmateně dívala co se to tu děje. Naty to na ní poznala a radši řekla, že jí to vysvětlí až ve vodním království. Víla vzala do ruky deník, otevřela ho na straně 75 a chytla Lisu i Béďu za ruku. Až řeknu teď  skočíme do deníku. Lisa jen přikývla a víla v tu chvíli začala počítat: 3, 2, 1 teď. Všichni se naráz odrazili a pak už jenom letěli.

                 Když přistáli, uviděla Lisa nádherný palác. To je moje sídlo, řekla víla, a šla dovnitř. Když vešli, uviděli troje schody, patery vodopády a devatero rybníčků. Všechno bylo modré jako šaty Naty. Z krásné představy o tom, že je to palác Lisy, ji probudil Béďův hlas. Říkal něco o vodních příšerách a o tom, že když je nenajdou, všichni zemřou. Když to Lisa uslyšela zhrozila se. Hned na to jí řekli o tom, proč tu je a co musí udělat. Naty řekla, že hned za úsvitu vyrazí. Když povečeřeli, ukázala jim komorná jejich ložnici. Lisa byla potom ještě dlouho do noci vzhůru. Bála se, že ty příšery nenajdou.

               Liso, vstávej, musíme vyrazit řekla Béďa, seskočil z postele a podal jí oblečení. Ať jsi za 5 minut dole, já jdu udělat svačinu a Naty už čeká ve vstupní síni. Lisa se učesala, oblékla a šla do hlavní síně. Tam už čekali víla i medvídek. Brána se otevřela, a všichni se vydali na cestu. Šli už snad tři hodiny v kuse, nikde se nezastavili, jenom se dvakrát napili a šli dál. Snad po dalších dvou hodinách cesty, přišli na okraj zakázaného lesa.

               Než vstoupili, tak je Naty varovala, že tenhle svět stráží ten deník a pro obyvatele i návštěvníky chystá různé nástrahy. A měli jsme štěstí, že jsme po cestě sem na žádnou nenarazili. Proto tomuto deníku někdy říkáme DENÍK, KTERÝ ŽIL. A taky ještě žije. Když to Naty dořekla, Lisa se ostražitě dívala neustále kolem sebe. Až si najednou všimla, že vidí jenom Béďu. Lisa si promnula oči a zjistila, že Naty tu vážně není. Béďo zavolala na medvídka Lisa. Naty tu není. Volala dál. Vypadalo to jako kdyby si toho Béďa také všiml a řekl: pojď, Liso, musíme dál, ona to bez nás určitě zvládne. Nesmíme ztrácet čas. A pokračovali v jejich cestě. Čím víc šli hlouběji do lase, tím byla větší tma, až na konec na sebe skoro vůbec neviděli. Lisa měla naštěstí svítící šátek, co jí dala Naty. Uvázala ho Béďovi kolem krku a šli dál. Z ničeho nic uviděly velká ocelová vrata. Byla to vrata do pevnosti, kde žily vodní příšery.

    Lisa a Béďa se snažili dveře vypáčit ale nešlo to, Lisa pevnost dokonce dvakrát oběhla jestli náhodou není ve zdi díra, ale žádná tam nebyla ještě chvíli se snažila dveře vypáčit ale nepovedlo se zničehonic Řekl Béďa to co Lisa ještě nevěděla. Liso víš, až bude Naty jako královna této říše starší bude muset někdo jiný nastoupit na trůn ale Naty následníka nemá a tak celé roky vybírá kdo za ní nastoupí a hledala, až našla tebe a ten deník ti přičarovala do skříně. A proto si ho našla až teď.  Lisa na něj jen hleděla A po chvíli řekla takže až Naty zestárne tak budu královnou já? Ano odvětil jí Béďa . A ještě dodal, královna i když je z jiného světa dostane kouzelné schopnosti a umí ovládat živly. Co? To není možné, vždyť jsem nic zvláštního neudělala, řekla medvídkovi Lisa. Ten jí však řekla ať něco zkusí. Lisa věřící že to zvládne Dupla. V ten moment vrata naskočila a roztříštila se na kusy. Béďa ještě dodal, že vodní příšery jsou noční tvorové a přes den spí s tvrdým spánkem. Když vešli viděli snad tisíc vodopádů, ale byly to spíš bláto pády, vypadalo to jako bažina  ve které spali nějací skřeti. Byly to vodní příšery. Uprostřed celé bažiny stál velký palác, ke kterému vedla cesta plná bahna. Když přišli až k paláci uviděli papírek v klíčové dírce. Na papírku stálo: přijďte do nejvyšší věže vodní příšery mě zde vězní, prosím přijďte. Naty. Musíme jí pomoct řekla Lisa a jen mávla rukou a dveře se otevřely nikdo tam nebyl Lisa s Béďou běželi až do nejvyšší věže, kde Naty věznili Lisa rozrazila dveře a Naty skrčená v rohu místnosti se na ně jen radostně pousmála. Když vešli zpátky do hlavní síně, uviděla Lisa modrou zář, kterou tu noc kdy pro ni Naty přišla měla na šatech. Potom si všimla, že už jí šaty tak nezáří. Víla jim řekla, že ten krystal co tam svítí musí dostat zpět do svého paláce nebo ztratí všechnu svou moc. A do týdne vyschne všechna voda. Lisa se pro krystal rozběhla a skočila najednou,  si všimla že letí. Vzala krystal a letěla zpátky. Chytla Béďu a Naty za ruku a letěli až do království. Když přiletěli do království Lisa je pustila a přistála . Když krystal vzala pevně do ruky běžela s ním do vodní místnosti. Když tam krystal umístila na jeho místo za rozzářil se a vypadalo jako kdyby vybouchl. Liso, Liso vstávej. Ano mami už jsem vzhůru. Ani by si nevěřila co se mi zdálo. Lisa se vrátila do pokoje a celý sen řekla Béďovi a pak si všimla, že má svítící šátek, který mu ve snu uvázala. Béďo? Dobré ráno řekl medvídek .Ahoj Béďo řekla mu Lisa a rychle se oblékla a vzala deník, otevřela ho na straně 75 a chytla za ruku Béďu zaráz se odrazili a už byli v kouzelném světě. Naty je mile přivítala a o pár dní později už měla Lisa korunovaci. Vládla dobře a spravedlivě, učila s novými schopnostmi a Béďu korunovala jako hlavního rádce. Její rodiče byli také pozvání do kouzelného světa a všichni tam žili šťastně až do smrti. 😊

Lisa, 13 let, Cyrilometodějské gymnázium, ZŠ a MŠ v Prostějově
Úvodní foto: Pixabay