Archimédova kočka
Jak psát o kočce toho řeckého matematika, fyzika, astronoma, filosofa a mechanika, když toho o ní vlastně moc nevím? Tak za prvé, je pravděpodobné, že Archimédés kočku měl, protože bádaví a hraví muži kočky přitahují. A naopak. A za druhé, když jsem pozoroval kočku vlastní, přišlo mi, že mohla být přinejmenším inspirátorkou leckterých jeho objevů, jestli ne přímo objevitelkou. Objevitelkou tedy nejspíš ne; bezděčný uživatel fyzikálních zákonitostí není jejich objevitelem, tím je až ten, kdo je formuluje a popíše.
Mohlo to být kolem roku 250 před Kristem, to bylo Archimédovi kolem čtyřicítky a moc rád se koupal. A právě díky tomu objevil ten svůj slavný hydrostatický zákon. Všichni to známe ze školy, těleso do vody ponořené je nadlehčováno silou, atd., atd.
Archimédés bydlel na Sicílii, v Syrakusách n. M., na dohled od hlavního města, tj. v poštovní stanici Syrakusy nad Mořem. Jednak zde chtěl zde mít klid na přemýšlení, jednak mohl snadno udržovat písemný kontakt s dalšími učenci své doby, třeba s Euklidem či Eratosthenem. Nu a jednou, když zrovna dlel ve vaně a pouštěl si lodičky, přemítaje, čím to je, že plavou, se jako obvykle po okraji vany procházela jeho kočka. Obyčejná, pískově zbarvená, na dlouhých štíhlých nohou. Chtěla ducnout hlavičkou svého „mudrce“, tak mu říkala, nebo jen šťouchnout packou do plachetničky? Ať tak či tak, nějak jí uklouzla nožka a kočka žbluňkla do vody. Zaprskala, udělala pár temp, a šup, byla venku. Archimédés ji následoval, aby si ji udobřil, a tu si všiml, že po kočce je na zemi méně kapek než po něm, a jak by nebylo, když je podstatně menším tělesem než on. Ale při tom si také všiml, o kolik poklesla hladiny vody ve vaně. A v ten moment poskočil a vyběhl nahý na ulici volaje ono slavné „Heuréka!“ A běžel si nejspíš do papírnictví pro nový blok, aby si to, na co přišel, hned zapsal, protože notes, co měl u sebe, se mu namočil.
A co zákony mechaniky? Například páka, kladka, nakloněná rovina a šroub, čili tzv. jednoduché stroje? U toho také byla kočka? Možná také. Když k Archimédovi začala chodit ta mladá kočička ze sousedství, vždy si k němu, zrovna když přemýšlel, přilehla na dosah, a levou nebo pravou tlapkou se mu opřela tu o palec nohy či o holeň, když si zrovna povykasal chitón. A tehdy se rozhodl, že její přízeň přijme a nechá se kočkou ochočit, a sám pro sebe si do vousů zabručel: „Dejte kočce pevný bod a pohne srdcem.“ Až po čase, nadšen pokusy s pákou, řekl to slavné: „Dejte mi pevný bod a pohnu Zemí.“
A jak se ta Archimédova kočka jmenovala? No přece Afrodíté, a to od chvíle, kdy vyskočila z vany, z vody, i když pěnu si prý nedával.
Komu se to nezdá, toho nepřemlouvám. Možná všechno bylo trochu jinak. Třeba kočka jen všechno pozorovala a do děje nikterak nevstoupila, ale tomu se mi nechce moc věřit.
Josef Duben
vyšlo také v časopise Naše kočky