Do polštářů jen husí peří

K této úvaze mě přivedla svatá Hildegarda, abatyše z Bingen, která žila ve dvanáctém století a zajímala se mimo jiné o přírodu a medicínu. Šestý díl jejího spisu Physica je věnován ptákům, De avibus. Právě zde zmiňuje, že „peří těch ptáků, kteří se pohybují lehce jak ve vodě, tak i na zemi, přispívá ke zklidnění u člověka“. Zatímco na polštářích plněných peřím dejme tomu takového jestřába, uvádí dále abatyše, by se člověku těžce usínalo a nedobře spalo. A nemluvě o tom, že takový jestřáb by se asi škubat moc nenechal… Čili usínat na polštářích z peří husího, popřípadě kachního! Ale o tom naše babičky mluvily s jistým pohrdáním, že není tak jemné a navíc nemusí zrovna vonět.

Řada Hildegardiných poznatků zajisté odpovídá době vzniku, ale leckterá pozorování dnešního člověka, i toho, který se dobře vyspal na péřovém polštáři, až zaskočí svou přesností. Třeba to, v jakých „vzduchových vrstvách“  a v jakém prostředí se ptáci pohybují, a jakým způsobem se živí. U jediného ptáčka pak uvádí s obdivem: „Kdyby se člověk mohl zdržovat na místech s tak čistým vzduchem, nebo pobývat v blízkosti těch průzračných vod, kde má ledňáček hnízdo, nepostihla by jej tam žádná nemoc, poněvadž ledňáček poletuje jen v takovém ovzduší, které neobsahuje žádné nečistoty, a živí se čistou potravou.“

Ano, psala to v době, kdy v místech, kde ledňáčci dlí, bývalo opravdu čisto a vody byly průzračné. Nicméně i dnes se tito ptáci snaží nacházet dobré prostředí pro život a pro vyvádění mláďat.

Uvažoval jsem, proč dnes jsou tak oblibováni právě ptáci. Podle ornitologů zejména proto, že jsou na rozdíl od většiny volně žijících živočichů, kteří žijí víceméně skrytě, mnohem více vidět a také slyšet. Navíc je jejich šat mnohdy pestrý, životní projevy atraktivní a mnozí ještě ke všemu krásně zpívají, popřípadě kokrháním vítají nový den. Jsa možná ovlivněn Hildegardou považuji ptáky za symbol čehosi nadpozemského, rajského. Kdo si totiž představí peklo jako místo, kde je jen pláč a skřípění zubů, tomu je hned jasné, že tam ptáci nejsou a ani být nemohou. A proč? No, protože toho zobákem moc nenaskřípají, mají zobáky na zobání, popřípadě na souhlasné klapání, jako třeba čápi.

OK, dá se spát i na polštářích s náplní z umělých vláken nebo z různých rostlinných materiálů. Ale přiznám se, že nejlépe se mi přece jen spí na husím nebo kachním peří.

Josef Duben
(citace jsou z knihy Hildegardy z Bingen: Ptačí medicína, přeložila Jana Fuksová, Akademia 2013)