Jak zkamenět v Brdech?

Na tuto otázku odpovídá Václav Chvále z vísky Břešín na kraji Brd lapidárně: „Stačilo by narodit se před pěti sty miliony let, a mít trochu štěstí.“ Nemá však na mysli člověka, ale podivného pračlenovce, jehož vznik a vývoj vůbec není jasný, jen se ví, že zde na dně dávného moře žil, a ten, který měl opravdu štěstí a zapadl po smrti do bahna na dně, posléze zkameněl. Václav hovoří o trilobitovi, a zřejmě o tom se šišatou, téměř elipsovitou hlavou, který se podle ní i tak hezky jmenuje,  Ellipsocephalus hofi.

Oblíbil si ho jednak proto, že je zde v okolí Jinců nejhojnější, a druhak i proto, že sám má trochu šišatou hlavu, což vyniklo zejména s přibývajícími léty. Václav se zde v kraji nenarodil, ale byl zde v nedalekých kasárnách na vojně a propadl sběru zkamenělin, podobně jako někteří další vojáci základní vojenské služby. Na rozdíl od těch, kteří si nálezy lakovali a připevňovali na vyleštěné kousky dřeva jako suvenýry, si založil skutečnou sbírku, ve které má i několik celých nepoškozených exemplářů.

Václav Chvále se však do Brd nepřistěhoval z moravskoslezského Třince kvůli trilobitům, i když by se to na první pohled mohlo zdát, ale proto, že si zde našel nevěstu. No a spojitost s trilobity a Třincem, číslovku tři, mu „objevila“ se smíchem jednoho dne právě jeho žena, když se vrátila z porodnice s prvním dítětem, holčičkou, tedy třetím členem rodiny. A tři nakonec zůstali.

Dnes sedíme s Václavem před chalupou a díváme se, jak se v nízkém slunci rozzářila hora Plešivec. Najednou před nás usedne do jetelíčku bílá holubička, zobne sem, zobne tam a důvěřivě si nás prohlíží. Václav se zamyslí: „Stejně je ten trojkový princip v přírodě zvláštní. Jasně, mohli bychom mluvit například o dvojkové soustavě, šestkové, o osmičkové, nebo desítkové, ale mně přijde, že trojková je taková základní. Třeba i ten jetelíček, samé trojlístky, čtyřlístek aby pohledal. A nezačalo to právě u těch trilobitů? Vždyť je to členovec skládající se ze tří částí, jakýchsi laloků, proto se tak i jmenuje. Možná byl na úsvitu stvoření jeden z prvních? Co řekneš? Jeden ze tří částí? A také se říká na počátku závodu jedna, dva, tři! A je odstartováno. Ale musím dodat, že můj Třinec nemá s trojkou nic společného, prý to je od třtiny.“

Na otázku, zda ještě chodí na trilobity, Václav zavrtí hlavou, že už ne, dnes jsou za to docela mastné pokuty. Pak mi znovu ukazuje svou sbírku. Jsou to pěkné kousky, i když pár jich už daroval do muzea. Najednou zmlkne a zasní se. Copak?

„Tak si říkám, jak to zařídit, abych tady v Brdech také tak pěkně zkameněl, tedy až zemřu…“

(Jména a místopisné názvy jsou víceméně pozměněny.)

Josef Duben