Jedny jsou stydlivé, další ukecané. Krávy si povídají o jídle, pocitech i sexu

Jedny jsou ukecané, další stydlivé, říká o kravách badatelka Alexandra Greenová. Všechny si ale spolu povídají. Hovoří při sexu, při čekání na krmení nebo když se ocitnou oddělené od ostatních krav ve stádě.

Bylo to jako vyvíjet překladač pro Google, směje se svému výzkumu doktorandka Alexandra Greenová z Univerzity v Sydney. Snažila se totiž přijít na to, jak spolu během dne komunikuje dobytek.

Nahrála si 333 hlasových projevů, které pocházely od osmnácti různých krav. „Vybrala jsem si jenom taková bučení, která byla vysokofrekvenční a která zvířata vydávala s otevřenými ústy,“ popisuje svůj postup badatelka. Zaznamenala si také situaci, při které jalovice zvuk vydávala. Pak to celé zanalyzovala.

Doporučujeme: Přemalujte krávy na zebry. Ochráníte je před obtížným hmyzem

Zjistila zajímavé věci.  „Třeba to, že spolu zvířata komunikují prakticky o všem. Krávy spolu mluví v období sexuální aktivity, při čekání na žrádlo nebo když jim potrava zrovna moc nechutná a odmítají ji,“ popisuje svá zjištění badatelka. Povídají si samozřejmě také matky se svými telaty. „Pocity si ale krávy sdělují i v okamžiku, kdy jsou odděleny od zbytku stáda,“ doplňuje. Vyjadřují své nadšení, vzrušení, odhodlání i úzkosti.

Co kus, to jiný hlas

Jak často která jalovice mluví, je podle Greenové individuální. „Některé krávy jsou ukecané, jiné spíš stydlivé,“ říká. Jednotlivá zvířata mají také velmi rozdílné hlasy. „Poznám, která kráva zrovna bučí, aniž bych se na ně právě dívala. Jen na základě specifického hlasu,“ uvedla doktorandka pro britský deník Independentt.

Doporučujeme: Kráva se naučila chodit na nočník. Podívejte se

Výsledky výzkumu, které zveřejnil magazín Scientific Reports, okamžitě vzbudily pozdvižení. „Alexandřin výzkum je opravdu senzační. Vážně je to jako online překladač,“ komentoval počin profesor Cameron Clark, který doktorandce s výzkumem pomáhal. Pokud si ho prostudují farmáři, mohou podle něj dobytku lépe porozumět a vytvořit mu během života mnohem lepší podmínky.

V totéž doufá i sama badatelka. Pro téma etologie dobytka je totiž doslova zapálená. Narodila se prý sice v Sydney, má ale nesmírně ráda zvířata. Už ve čtrnácti letech pracovala v pet shopu, aby se k nim dostala blíž. Později se rozhodla profesně věnovat hospodářským zvířatům. „Krávy jsou nesmírně citlivá a inteligentní zvířata, která si zaslouží naši péči a pozornost,“ uzavírá Alexandra Greenová.