Když chovat zvíře, tak…

Jedině užitečné! Jak jinak, vždycky tomu tak přece bylo. Určitě se tím dřív ale myslelo, že z chovaného živočicha musí plynout užitek materiální, od krávy mléko, z prasete maso, na koni se jezdí, anebo se užije do zápřeže, pes hlídá a kočky chytají myši.

Dnes je situace jiná. Čínský pes jedlý, neboli čau čau, se aspoň mimo svou domovinu opravdu nejí a chová se jako atraktivní společník. Co domácností má někde v koutě klec se zakrslým králíkem, který je k potěše rodiny vypuštěn po bytě a určitě se nepočítá, že by si na něm někdo pochutnal při svátečním obídku (na oběd by to kilo bylo i málo). Dokonce se jako společenská zvířata chovají zakrslá prasátka a byli vyšlechtěni trpasličí koně.

Pryč jsou zřejmě doby, kdy strádající uvažovali o chovu krmníka či husy někde v bytě, popřípadě na balkoně. Nyní lidé od chovaného zvířete očekávají, že jim bude společníkem, a proto si jeho projevy mnohdy chybně vysvětlují po lidsku. „Podívejte, paní, jak se kouká… Jen jen promluvit“. Ale ono doma chované zvířátko opravdu mluví, jen mu dokázat porozumět. Mluví svým postojem, pohyby, i těma očima. Zpravidla dává najevo důvěru, nedůvěru, hlad, žízeň, dobrou náladu, chuť si hrát, ale někdy nevoli či strach.

Proto lze majitelům psíků, koček anebo ptáků doporučit, aby se o svých chovancích něco dozvěděli, když už ne od odborníků, tak z odborné literatury.

„Zatratit“ by to však chtělo majitele. úmyslně se vyhýbám slovu chovatel, kteří chtějí zvířetem jen imponovat, a že takoví jsou! Pořídí si psa, velkého jako „tele“, který se s žádným, popřípadě minimálním výcvikem, stává obtížným a nebezpečným nejen pro okolí, ale i pro samého majitele. A co ti, kteří najednou vzplanou láskou k velkým kočkovitým šelmám. Zpravidla tato „úchylka“ propuká pouze u těch, kdo překotně nabyli velkého majetku. Rostoucí lev nebo tygr na zahradě, to je přece něco.

Vlastin zvíře jedině z touhy oslňovat je však špatné. Od zvířete lze něco – dobrý vztah – očekávat jen tehdy, když mu majitel také něco dá. Ano, naváže-li s ním vztah, lze snad použít i pojem láska? No, snad ano. Vztah člověka a zvířete by měl oba obohacovat, a jelikož je člověk přece jen více myslící bytostí, aspoň tedy většinou, je odpovědnost na něm! A není to jednoduché, ani u psa, kočky, křečka, kanárka či papouška. Největší problém bývá s pravidelností, kterou péče o zvíře vyžaduje. Jíst, pít, starat se o vyměšování, popřípadě venčení, pečovat o srst, drápky, peří a sledovat zdravotní stav.

Na první pohled vypadá nejjednodušší chov akvarijních rybiček. Ty, když se jim nedaří, tak pokorně mlčky leknou. Jinak ale akvárium chce své: sledovat teplotu vody, její kyselost, i krmení musí být odpovídající. S většími masožravými rybami to je ale jiné kafe. U jejich akvária lze zažít i vzrušení. Kdo viděl piraňu trhat flák hovězího, toho zamrazí při představě, že by se mu zakousla do lýtka.

A teď už i u nás chovají někteří velmi movití spoluobčané v domácím akváriu žraloka. Asistovat při krmení může být ale pěkně nebezpečné, zvlášť při představě, že by se tento dravec mohl využít i jako čistič Viktor (viz francouzský film Brutální Nikita). Anebo to je už trochu šílená představa o užitečnosti?

Josef Duben
úvodní povídka z knihy Zvíře polidšťuje
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu Hoax