Kočka, ta umí číst

Ano, kočky opravdu umějí číst, ale je třeba dodat, že lidské knihy to nejsou. Spíš umějí číst jen to, co si samy napíšou. A kdo je při tom někdy pozoroval, potvrdí, že čtou s velkým zaujetím, a když hned odepisují, tváří se při tom někdy velmi vzrušeně, jindy zase jen lhostejně odfrknou a odkráčí tváříce se jakoby nic. Proč tomu tak je, tomu my lidé moc nerozumíme. Z téhle komunikace dokážeme „vyčíst“ leda to, co naznačuje kočičí ocásek. Zda sebou trochu podrážděně mrská, nebo se tak hrdě nese…

Ale když se o někom z lidí řekne, že umí číst, rozumí se tím vlastně pouze tištěné slovo. Jako kdyby právě to bylo zásadní podmínkou jak dojít poznání. Ale je tomu tak doopravdy? Obyvatel lesů anebo pralesů či volné krajiny by se neobešel bez umění číst stopy. Zamilovaní se pokoušejí číst v očích svého milého. V obou případech může mít „neporozumění čtenému“ fatální důsledky.

To kočka, ta zcela samozřejmě umí číst stopy, ale i psaní od ostatních koček, ale navíc dovede dobře číst i v očích a v mimice, a to zpravidla lépe než člověk. Z pohledu rozpozná téměř každé hnutí mysli. Píšu téměř, protože i když člověka sleduje pozorně, a často si i dá načas,  přece jen se někdy zmýlit může. Kočku někdy zmate hraný úsměv, nebo ji odradí rychlé gesto, ale většinou, většinou čte dobře. Jen na silnici čtení situace zvládá hůře, podobně jako mnozí lidé. Kočka, stejně jako leckterý chodec, zvlášť ten menší nebo starší, někdy špatně odhadne rychlost blížícího se auta.

Hovoří-li se o čtení, považuje se za jaksi samozřejmé, že čtenář textu i rozumí. Nu, doufejme. Ale co porozumění mluvenému slovu? Zdá se, že to kočka také zvládá, často smysl pochopí, a navíc: dovede odečítat ze rtů. Kdo má ke kočkám blízko, jistě si hned vybaví řadu příkladů. A jistě leckdo potvrdí mé zjištění, že kočka ráda poslouchá, když se jí předčítá. Ovšem posléze svým charakteristickým způsobem sdělí, že už toho bylo trochu moc, anebo že ji to nezaujalo. A jak to sdělí? Začne si lehounce odfukovat. Prostě usne spánkem spravedlivé kočky.

Ale je zajímavé, že i když kočka lidské knihy nečte, tak dostane-li na vybranou, docela dobře pozná literaturu o kočkách. S oblibou si například usilovně prohlíží kočičí časopis, a to tak, že na něm i usne. A když má zvolit mezi Atlasem kočičích plemen a Atlasem hub, zvolí vždycky kočky.

Josef Duben