Král zvířat na tři

Jak snadná je odpověď na tuto křížovkářskou otázku! Je to lev, samozřejmě. Ale proč vlastně? Proč právě on? Pro většinu lidských kultur je lev králem zvířat, protože impozantně vypadá, je daleko slyšet, když zařve, a je to zkrátka král na první pohled. Dovede zaujímat respekt budící postoje, a to jak ve volné přírodě, tak i v zoologické zahradě.

Leckdo, kdo by rád vládl lidem, anebo už třeba i vládne, se s chutí inspiruje chováním této velké kočky. Vyhledává si místa, kde je dobře vidět, nejlépe se cítí někde na balkoně, na tribuně či u řečnického pultíku. Rád si i zařve. Ovšem najdou se i tací, kteří dovedou významně mlčet a jen zadumaně pozorovat, zrovna jako lvi. Avšak ambiciózní jedinec, který na to zapomíná, a místo zařvání nebo významného zmlknutí jenom kňučí, většinou prohrává. Dříve nebo později.

Při pečlivém pozorování zvířat, v tomto případě lva, lze ale dojít jiného poznání. Lev totiž netouží nikomu „kralovat“! Hledí si svého, své rodiny, své smečky. O ostatní živočichy se začíná zajímat,  jen když dostane hlad. Pak je sleduje a vyhodnocuje podle toho, jak snadno jsou ulovitelní a také jak jsou vypasení.

Hm, tak se někdy dívali i lidští králové na své sousedy. Jenže ty nehnal hlad, ale chtivost. Nu dobrá, tak tomu bývalo v minulosti, ale že by i dnes? Jak se ukazuje, bohužel je tomu tak dosud.  

Zdá se, že hledat alibi či omluvu pro touhu po moci,  pro chtivost a nenasytnost, ale i třeba lstivost poukazováním na chování zvířat je velký omyl a trapné nedorozumění. Člověk člověku vlkem, to je ale hyenismus… zavilý jako šakal…  Nene, zvířatům nelze přičítat lidské pohnutky, byť rozum mají, pravda asi trochu odlišný. Člověk má rozum také, tedy měl by ho mít, a navíc by měl dát i na  svědomí. Ale umí mu naslouchat?

Josef Duben