Kráska a zvíře dnes

Jasně, ještěrka je samozřejmě také zvíře, ale v této pohádce ji považujme za krásku. A docela oprávněně, je vážně půvabná, zejména v porovnání se starým krokodýlem, kterému pojmenování zvíře zcela sedí. Takže hlavní osoby jsou už známé. Nu a celý příběh se odehrál, jak hnedle vysvitne, v současnosti. Minulý týden.

Krokodýl, zvíře, jel ve svém novém elektrickém autě a podle informací na displeji mu bylo jasné, že se bude muset už brzo poohlédnout po nějakém dobíjecím místě. Na aplikaci v mobilu si našel nejbližší a když k němu dorazil, zamířil ke stojanu. Krokodýl už není nejmladší, navíc má auto nové a malé, takže mu chvilku trvalo, než se z něj vysoukal. Mezitím hned vedle zaparkovala kráska s velkým elektrickým autem. Jelikož bylo teplo, ještěrka nebyla ztuhlá, a k tomu také o něco mladší, a tak dorazila ke stojanu první. Krokodýl si totiž zdlouhavě v mobilu hledal čtečku, aby si přečetl to, čemu říká „kvér kód“. Kráska mezitím hbitě přiložila mobil na správné místo, když tu si všimla, že krokodýl tu byl první: „Prosím, prosím, vy jste tu byl dřív, nabíjejte.“

Krokodýl popošel blíž, připojil se a chystal se načíst ten kód, ale nešlo mu to. A najednou si všiml, že nabíjení už probíhá. Měl radost, že se to načetlo, aniž si všiml. „No vida,  však ony si ty kompjůtry poradí i beze mě.“ Ještěrka se na něj usmívala, laskavě, a možná jen trochu pobaveně. Poděkoval a rozloučili se.

Až u oběda si krokodýl zkontroloval v mobilu bankovnictví, zda se mu částka za nabíjení už odečetla. Jé, neodečetla! Došlo mu, že si načerpal na účet té krásky. Jakoby náhle ožil. „Dostal jsem energii zadarmo! A dvakrát, jednou z jejího úsměvu, no a druhou ze stojanu.“ Přímo si poskočil. Osazenstvo restaurace, tapíři, opice a lemuři povytáhli tázavě obočí, kočka přimhouřila oči a pejsek vyplázl jazyk.

„To jim asi nevysvětlím,“ pomyslel si krokodýl a omluvně se usmál. To on umí, od ucha k uchu, trochu jako Julia Roberts.

Josef Duben