O kočičích dobrodějkách

Vypadá to jako pohádka, ale je to pravda pravdoucí. I když ta starší paní, co přišla o svou kočičku a
říkala si, že si už asi novou nepořídí, žije za devatero bloky a devatero křižovatkami. Z nového
menšího bytu, kam se přestěhovala, měla výhled do volného prostoru porostlého stromy, pod nimiž
si rozbili trhovci a trhovkyně své stánky. Ráda se tam dívala, pořád se tam něco dělo.

Všimla si, že tam žijí také kočky. A že se o ně starají tři nebo čtyři paní, asi prodavačky, které je
pravidelně krmí. Sotva k večeru ruch utichal, začaly kočky i s koťaty vycházet. A tu si paní všimla
tak hezkého zrzavého kocourka. Nedalo jí to a s těmi prodavačkami se seznámila. O kočky se
začaly starat nějak spontánně, neb se jim jich zželelo, ale po čase si uvědomily, že není dobré kočky
jen krmit a tím je vlastně podněcovat k dalšímu rozmnožování. Proto se ty dobrodějky obrátily na
nedaleko ordinujícího veterinárního lékaře. A měly štěstí, byl to také dobroděj, nabídl se, že bude
měsíčně kastrovat pět kočiček zdarma. Ještě ty hodné paní mohly počítat s jeho pomocí při léčbě
kočiček. Navíc se snažily kočky a odrostlá koťata udávat do dobrých rukou, kastrované, odčervené.
„Opravdu?“, dotázala se naše paní. „A co ten zrzavý kocourek, toho bych mohla mít?“ Ale zrzek se
tam od té chvíle už neukázal. „Však on přijde, my ho pro vás chytíme,“ pravily dobrodějky. Jenže
se neukázal ani v dalších dnech. „Ale máme tu dvě kastrované sestřičky, podívejte se.“ Kočičky se
hned k paní přitulily. Inu chtěla jednu kočičku, vezme si tedy dvě, když jsou na sebe zvyklé. Doma
se jim zalíbilo a byly spokojené.

A když se paní vydala k dobrodějkám na kus řeči, poreferovat a také poděkovat, hned jí radostně
hlásily, že už zrzečka mají a už také vykastrovaného, že jim to tento měsíc vyšlo, a pan doktor je
zase zasponzoroval.

Co si počít? Nechtěla jsem už žádnou, pak jednoho kocourka, a teď mám dvě kočičky. No,
pomyslila si, dvě nebo tři, to už je vlastně jedno, to zvládnu. Vzala si tedy ještě zrzečka. A doma má
teď opravdu hodně veselo.

A poučení? Kdo nechce mnoho, tomu bývá často přidáno. A jak je vidět, týká se to leckdy i koček.

Josef Duben
povídka z nové knihy Byl večer a bylo jitro, den pátý
Kniha je k dostání mailem přímo od autora, stačí napsat na: [email protected]
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu hoax.cz