O pravidelnosti a překvapení

O pravidelnosti by se dalo říci, že úzce souvisí s řádem a je jednou z podmínek pro úspěšné opakování či reprodukci. Přirozeně rostoucí stromy a listy, či rodící se mláďata, mají součásti tělní rozdělitelné podle jedné osy, na rozdíl od přírody neživé, kde třeba jsou rostoucí krystaly rozdělitelné podle os několika. Leckdo namítne, že ani ty půlky nebo čtvrtky či osminky nemusejí být a ani nejsou pravidelné či identické a, ano, bude mít pravdu. Protože jak při při růstu, tak při tvorbě krystalů zasahují do děje různé další vlivy, takže nevítězí onen Řád, ale spíše Kompozice, aspoň mi to tak připadá. Ale možná, že při hledání Řádu a pozorování Kompozice lze snáze pochopit Smysl.

Také je třeba možné počítat ptačí trylky, zdánlivě se opakují, a najednou se zjistí, že pomlky jsou často jen přibližné, tu se prodlužují, tu se zase zkracují. Kdo někdy poslouchal kukačku, si jistě všiml, že pokaždé je těch kuknutí jiný počet. Však se dříve kukání leckdy počítalo, že prý předpovídá léta dožití. Štěkající nebo vyjící pes nečekaně přestává, aby pak s ještě větší intenzitou pokračoval. Při lvím řevu může až krev stydnout, ale nějakou pravidelnost těžko hledat. Snad jen u lvů chovaných v zajetí se může řev vztahovat k určitému dennímu řádu a k pravidelné hodině krmení, tu však stanovil člověk. Je snad tedy pravidelnost jistým znakem charakterizujícím život?

Říká se, že pravidelnost souvisí s vytrvalostí, a ta přece většinou vede k úspěchu. Ostatně v důsledku jisté pravidelnosti všechno kolem nás funguje, Země se točí, střídají se roční období, a s těžko vysledovatelnou pravidelností se střídá příliv a odliv. A pravidelnost v organizaci života prospívá zdraví a prý i pracovní výkonnosti. S tím by se ale podle mě dalo docela úspěšně polemizovat. Když se dívám na kočku, tak dokážu jistou pravidelnost vysledovat. Ráno vyrazí do zahrady, aby si ulevila někde v křoví, a pak zase přiběhne, umyje se, a jde na snídani. Nu, dobrá, ale zcela pravidelné to není. Závisí to i na na počasí, někdy přichází dříve, jindy později, a někdy dokonce až k večeru. A já to mám vlastně podobné. Takže i ta ranní pravidelnost je spíš přibližná.

Jistou danou či vytvořenou pravidelnost je možné vysledovat i v hudbě, malbě, architektuře. Jenže přílišná pravidelnost je spíš bezduchá, až nudná, a proto potěší, když se náhle objeví překvapení, prodleva, malý pejsek na obraze spí u nohou Venuše, jinde se vyskytne zdánlivá chybička, podivný výklenek nebo nějaká křivost. Jistá nepravidelnost podmiňuje atraktivitu a je žádoucím prvkem překvapení. A může být i inspirací k zamyšlení. Úspěšnost lidské tvorby i krása světa tkví, myslím si, spíš v nečekaném překvapení, než v očekávané pravidelnosti.

Proto je člověku dobře v blízkosti živých tvorů, se zvířaty domácími, hospodářskými i volně žijícími, a samozřejmě i s lidmi. No… živý tvor vždy dovede překvapit. Avšak někdy i těch překvapení může být trochu moc. Nebo že by jich bylo pořád málo?

Josef Duben