O tajném kocourkovi

Když se řekne tajný, každému se nejspíš vybaví tajný policista. A kdo si pamatuje dobu totalitní, možná jej ještě i po létech zamrazí. Jinak, co je tajného, netouží po zjevnosti. Kdo dělá tajné věci, zpravidla koná nějakou neplechu. Ano, týká se to lidí. Jenom lidí? Nenechme se mýlit.

Kromě člověka může být tajným, tedy tím, kdo tajně koná, t.j. získává intimní informace, a často je škodě sledovaného využívá, i zvíře. Tak třeba může být tajný kocourek, akorát že získané informace nevyužívá až tak ke škodě sledovaného, ale spíše k vlastnímu prospěchu.

My tedy takového tajného kocourka máme. Přišli jsme na to teprve nedávno, když klapla kočičí dvířka do domu, a přitom kočka, co si nás osvojila, už dávno seděla na křesle… Pro ni ale asi tak úplně tajný nebyl, protože ani nezvedla víčka. Opatrně jsme nahlédli do síně, a hle, tam si kocourek pochutnával na granulích. Naše kočka má totiž mističku v kuchyni, ale jednu také v předsíni a další na zápraží, to od dob, kdy si nás teprve začala ochočovat. Zde jsme také kocourka poprvé spatřili. Nevím, jak se jmenuje, ale připomíná Felixe, toho černobílého elegantního kocourka. Takže pro nás je to Felix.

Po prvních sporadických setkáních bylo asi týden ticho po pěšině, až se zase v domě ukázal, to už ale na schodech do patra. I tentokrát však rychle unikl. Ano, je hezký, je milý, zdá se v dobré kondici. Nejspíš je něčí, ale nemůže znamenat nějaké riziko, třeba zdravotní? Jsme z něj trochu v rozpacích.

A že tajných či tajuplných kocourků může být víc, to by mohla dosvědčit kočička, která se přistěhovala do rodiny mého syna. A jak asi, když neumí mluvit? No, mluvit sice neumí, ale svědčit přesto může: Aniž by tam byl v okolí nějaký kocourek spatřen, kočička se v posledních dnech nějak podezřele zakulacuje. Na to není třeba moc slov, že?

Ale je třeba dodat, že vtipný závěr se nekonal. Kočička jménem Puma nečekala koťátka, jen jí v podzimu hodně chutnalo a docela se na zimu zakulatila. Ovšem další léto již přineslo ovoce. Vtipné. Tři koťátka, celá černá, asi po neviditelném otci, když je Puma klasická šedá mourinka.

Josef Duben
povídka z knihy Věřím v kočku, a v život věčný
Celá kniha je ke stažení na webu Hoax