Pakůň, pakomár a krása předpon

Předpony neboli prefixy se vkládají před kořen slova s cílem co nejstručněji a co nejvýstižněji  pojmenovat živočicha, anebo předmět, či děj.

Přemýšlím, která předpona je asi nejčastější? Lze zmínit ty „obyčejné“, jako po-, pod-,  od- , vý-, zá-. Jak se změní význam namátkou vybraných kořenů, podstatných jmen chod či řez:  pochod, podchod, příchod, odchod, vchod, východ, nebo záchod, ale třeba i jméno města Náchod a od kořene řez pak výřez, zářez, ořez, či řezat, pořezat, prořezat, ořezat, přeřezat, atd. A třeba také pořízek nebo pařízek. Takovéto a jim  podobné předpony jsou víceméně citově neutrální, dobře osvětlující a výstižné.

Tak které ještě zmínit? Třeba ty, které charakterizují něco význačného, velkého, ano, vel-, vele-. Že jich není mnoho? Ale tím snad jsou zajímavější. Třeba taková velryba, velemlok, velevrub, to je škeble. Kdo ale touží až neúměrně, po všem výjimečném a velkém, může skončit jako velký bloud, tedy velbloud…

Zajímavá je předpona pa, která navozuje, že jde o něco nepravého, podobného něčemu, nebo něco připomínajícího. Třeba takový žralok není zoologicky rybou, nicméně se pohybuje ve vodě a jako ryba víceméně vypadá, je tedy správně řazen mezi paryby. Pakůň je antilopa, ale pohybuje se po velkých pláních ve stádech a způsobem života a jistou ztepilostí připomíná koně. Inu pakůň. Pakobylka není družka pakoňova, ale je to hmyz, který se vyznačuje tělesnou stavbou v něčem připomínající koně? Kdepak, zřejmě byla pojmenována pro vzdálenou podobu s jiným hmyzem, kobylkami. A co takový pakomár? No, ten je aspoň s komárem příbuzný, ale krev nesaje.

Zato pačmeláci jsou hodně podobní čmelákům a jsou ostatně také jejich příbuznými. Jenže jsou parazitičtí, žijí totiž na úkor čmeláků. Samička pačmeláka naklade vajíčka do čmeláčích hnízd a  vylíhlé larvičky se tam nechají živit pravými čmeláky, tedy svými příbuznými. Trochu to stylem připomíná kukačku.

Když je řeč o předponě pa, už mě nenapadá žádný živočich, snad jen pahýl, ovšem to není žádný nepovedený hýl, ale ulomená větev, či zbytek údu. Panožka je jakási nepravá nožka, kterou lze nalézt třeba na těle housenek. Muž se k stáru může stát páprdou, i když by byl mnohem radši považován za pardála. Ovšem zde už bych asi o předponách radši nehovořil.   

Inu, to je krása předpon, že? K dalšímu rozvíjení tohoto tématu doporučují pracovat se slovesem jít  a jít se projít a dojít až mezi louky a zajít si, možná, až na kraj lesa. Ano, opět samá předpona. A třeba se povede zkrátit si cestu k lesu po přeponě, ale to bychom už byli někde v geometrii, přesněji v Pythagorově větě, tedy pokud by přepona patřila pravoúhlému trojúhelníku. Ale touto umnou konstrukcí bych možná ledaskoho zaskočil, tak radši přestanu s geometrií, abych  nepokazil dojmy z předchozího, snad zábavného čtení.

Josef Duben