Povídka o dudkovi
Ku příkladu dudka chocholatého (Upupa epops), na rozdíl od vrabce či sýkory, viděl málokdo. Skoro to vypadá, že ho mnozí znají leda z obrázků. Tak těm povím, že dudek doopravdy existuje. Viděl jsem jej před lety ve Florencii, v Zahradách Boboli (Giardino di Boboli), kde se nízkým houpavým letem třepotal mezi sochami múz a chvílemi měl chocholku složenou a chvílemi rozevřenou.
Když jsme tento zážitek líčili kamarádům od Litomyšle, trochu se ušklíbali, že tam u nich je dudků fůra… „Až je musíte ze zahrady odhánět holemi, ne?“ Dovolil jsem si parafrázovat Ephraima Kishona, který podobně líčil zážitek s hejny motýlů ve slavném „Údolí motýlů“ na ostrově Rhodos. „Chacha,“ zasmála se Táňa, která hned pochopila, na co narážím: „Ne, opravdu tady jsou.“
No a před třemi lety jsem jej spatřil v jedné vísce na dohled od hradu Točník, procházel se zrovna u silnice. Existuje tedy i zde! A před pár dny mi psal kamarád, že u nich za Příbramí dudka také mají, a jakou mají radost, když se z lesa ozývá to jeho dududu.
Dudek je tažný pták, z jižních zimovišť přilétá tak v dubnu. Byl už ale také spatřen v bývalém vojenském újezdě v Milovicích, kde na pastvinách nachází dostatek potravy, sbírá tam hmyz.
Škoda, že těchto krásných ptáků u nás moc není, uvádí se kolem stovky hnízdících párů, to vážně není mnoho. Například ledňáčky vídám častěji, na různých potocích, i na tom Červeném u nás. A také občas poletuje u Vltavy, na dohled od Karlova mostu, u Novotného lávky.
Ledňáček bývá obdivován pro své barvy, že zazáří jako drahokam, když letí nad vodou, a je to pravda, a dudek je znám zase především půvabnou chocholkou. Ale kromě toho je prý dudek ptáček chytrý, či přímo moudrý, a proto byl zřejmě oblíbeným ptákem krále Šalamouna. Ano, toho krále, který na Hospodinův dotaz, jaký že dar by si přál, odpověděl, že moudrost. Snad i proto byl dudek v roce 2008 zvolen v celonárodním hlasování národním ptákem státu Izrael.
Ovšem zdá se, že setkávat se s moudrostí, a nejen u nás, je stejně vzácné jako to setkávání s dudkem. Ale pravda, občas je o ní slyšet, i když stejně asi vzácně jako lze zaslechnout ono dududu.
Josef Duben