Příliš hlučná samotářka

Vše souvisí se vším, i když třeba jen tak, že se jedno druhému podobá, aniž má to první s oním druhým něco společného. Jako třeba samota, samotář, samotářka, osamění v literatuře, ve filmu, ale třeba i v hmyzím světě. Jenže ani lidští, ani hmyzí samotáři přece nemusejí žít s pocitem osamění, takže o samotě lze vlastně těžko mluvit. A o hluku? No…

Toto všechno mě napadá každé jaro, popřípadě i v létě, když se potkám se samotářkami. Ne, ne, nejde o ženy, ačkoli něco na tom přece bude, jednu jsem kdysi nalezl, ale ta je od té doby jen samotářkou příležitostnou. Těmi letními samotářkami myslím včely, které žijí samostatně, tedy ne ve společenstvích. Vlastně zcela odlišně než včely medonosné, žijící pospolu buď v dutinách stromů, v brtích, nebo jsou chovány v úlech. Druhů samotářských včel je celá řada, jedny si hloubí komůrky pro své potomky v zemi, jiné v dutých stoncích a stéblech, a další například v rámech oken. Všechny jsou ale tiché, maximálně si jen tak pobzukují. Žádná není nápadná, a natož hlučná.

Ale přece jen jedna taková hlučná samotářka existuje. Kdo ji někdy spatřil, jistě ví, o čem mluvím. Většinou se každý lekne, co je to za šílený hmyz. Bzučí nahlas, létá rychle, sem tam, z květu na květ, a  je velká i přes dva centimetry. K tomu je kovově lesklá, černá, křídla má průsvitná, namodralá. A tahle hlučná samotářka se jmenuje drvodělka. Původně domovem v jižnějších oblastech Evropy, ale v poslední době se objevuje i v Čechách a na Moravě. Možná i ve Slezsku.

U nás se vyskytují dva druhy, ta výše zmíněná, tedy kovově lesklá a robustní, jako by v brnění oděná, to je drvodělka potulná (Xylocopa valga), a pak ještě ta druhá, která má tělo lehce šedavě ochlupené, a to je drvodělka fialová (X. violacea). Obě hnízdí v trouchnivém dřevě.

Ta hlučná a potulná u nás hodovala na kvetoucím čilimníku, ale má ráda i kdoulovce, dymnivky, bodláky, vistárie, šalvěje a tak dále.

A proč drvodělka a ne třeba drvodělník? Nejspíš proto, že jen samice vrtá do starého narušeného dřeva chodbičky pro vajíčka a připravuje tam zásobu pylu pro larvičky. Samec nepracuje, ale jeho role pro zachování rodu je nezastupitelná, nicméně brzy uhyne. Jestli i on také tak silně bzučí, to nevím, protože u drvodělek dost dobře nelze rozeznat pohlaví. Prý má světlá tykadla, ale takového jsem tu neviděl. Je však také možné, že vysílený jarními aktivitami létá tišeji, a tak pozornosti uniká, anebo už dávno pošel.

Josef Duben