Proč princezny a Kašpárek jezdí na bělouších?

Toť otázka. Proč? Když si kdysi jedna dívenka četla o Kašpárkovi, líbil se jí jeho věrný bílý koníček. A pak si všimla, že i v jiných knížkách provázejí princezny i prince především běloušové, popřípadě izabely. Izabela, to jest kůň plavý, někdy zvaný zlatohřívák. Vrtalo jí hlavou proč, ovšem s věkem byla tato otázka upozaděna. Až po létech…

A po letech jsem právě s ní řešil stejnou otázku. Proč ta obliba běloušů?  Že by šlo jen o ten  jejich atraktivní vzhled? Anebo je to proto, jak tvrdívají lidé od koní, že na bílé koně nejdou tak ovádi? Možné by to bylo, i celkem uvěřitelné a ověřitelné, ale až nyní jsem se dozvěděl proč.

Ovádi totiž moc dobře nevidí světlo přirozené, tedy nepolarizované. Zato polarizované světlo, které už kmitá jen v jedné rovině, vidí velmi dobře. A proto také podstatně lépe vnímají hnědé barvy, kdežto bílé, včetně běloušů, to jim moc atraktivní nepřijde. Bělouš je tedy pro člověka, natož pro dámu, dvojnásob atraktivní. Je reprezentativní, a navíc, nejsa tolik obtěžován ovády je i klidnější a ovladatelnější.

A jak je to s člověkem a ovády? Popřípadě s komáry? Jsou muži i ženy, na které jdou, zato na jiné nejdou. S barvou to nebude asi mít nic společného. Říká se, že někdo má sladší krev. Jenže to je vysvětlení hodně, hodně zjednodušující. Podle odborníků záleží spíše na vůni kůže, možná půjde i o tu krev, ale nejspíš ne o sladkost. Ale kdoví? Zdá se, že ovádi i komáři sají lidi bez ohledu na barvu. Aspoň mi to tak u rybníka vždycky přišlo.

Nejsmutnější však je, když si my lidé, bez ohledu na barvu, pijeme krev navzájem.

Josef Duben