S hlavou v dlaních

S podepřenou hlavou, tak trochu jako sedící Rodinův Myslitel, si po chvíli říkám, co to všechno může znamenat, když se řekne, že ten a ten seděl s hlavou v dlaních… Prožívá zrovna jistou rozpolcenost mysli, nejistotu, nerozhodnost, zoufalství. A pak je také možné si rvát vlasy. Anebo jako ten muž, kterého spatřila žena v jedné vrátnici a myslela si, že si zoufá, a on jen volal, že se strašně nudí.

Mít hlavu jen v jedné dlani, to je něco jiného, to se přemýšlí. Ovšem přemýšlí-li se moc, může to skončit tak, že hlavu nešťastníkovu sevřou obě dlaně a vše probíhá podle výše popsaného scénáře. Takže pozor na to.

Ale také je ještě jedna situace, na kterou jsem málem zapomněl. Má-li někdo hlavu v dlani někoho jiného. Jde o pocit bezpečí, o touhu po bezpečí. Octnout se v Boží dlani, nebo v Božích dlaních, ochráněn přede vším nebezpečím vnějším. Dítě se tak mazlí s maminkou a klade si její dlaň na hlavu. A chová se tak třeba i kočka, když u svého člověka spočine a usne s hlavou v jeho dlani. Důvěra, bezpečí…

Nejsem si jist, zda to kromě kočky a psa dokáže i jiné ochočené zvíře. Možná do určité míry kůň, ale ten spíš strčí do dlaně nos a do člověka důvěrně šťouchne, tady jsem. Jiná zvířata zase pohlédnou do očí. Myšlení nechají na člověku, „jen“ mu důvěřují.

Cítí-li se zvíře v lidské přítomnosti v bezpečí, je to samozřejmě příjemné, ale… je to pro člověka zavazující.

A kdy se cítí člověk v bezpečí? A v čí přítomnosti? Pakliže si to „své bezpečí“ najde, měl by si ho držet a nepouštět, neopouštět.

Josef Duben
povídka z knihy Hoax o konci světa
Celá kniha je ke stažení na webu Hoax