Šimpanzi se chovají jako lidé. Na stáří se obklopují jenom dobrými přáteli

Čím jsou starší, tím méně přátel kolem sebe mají. O to pevnější vazby ale s těmito kamarády udržují. K ostatním členům tlupy jsou šimpanzí senioři nerudní. Ukázal to rozsáhlý výzkum v šimpanzí rodině, ve které spolu léta žilo jednadvacet členů. Poznatek podle vědců vysvětluje i mnohé jevy v psychologii lidí.

Dva samci sedí na zemi, jeden druhému starostlivě probírá srst. Čistí ji od smetí a parazitů. Pak společně vyšplhají do koruny stromu a podělí se o oběd. S dalšími členy své tlupy se nedruží. Naopak. Až na pár vybraných nejbližších přátel jsou vůči zbytku společenství nerudní.

Záběry, které pořídila zvířecí psycholožka Alexandra Rosati, ukazují zajímavý jev: šimpanzi se ve stáří chovají stejně jako lidé. Obklopují se jen několika málo nejbližšími přáteli. S těmi udržují velmi vřelé vztahy. O nikoho dalšího už ale nestojí.

„Zatímco mladí samci vyhledávají nové kontakty a snaží se žít co nejbohatším společenským životem, byť s povrchnějšími vztahy, staří své přátele selektují. Obklopují se jen omezeným počtem nejbližších a ostatní od sebe odhánějí – koušou je, bijí a pronásledují,“ popisuje psycholožka Alexandra Rosati. Věková hranice, od které se samci začínají takto chovat, je někde okolo pětatřicátého roku. V té době šimpanzi pozvolna šedivějí a stárnou. Dožít se mohou přibližně padesáti let.

Doporučujeme: I zvířata mohou být zahradníky: kypří půdu, hnojí, a dokonce i šlechtí

Podle badatelky je vysvětlení jednoduché: opice si tak zřejmě vytvářejí zázemí, díky kterému mohou prospívat i přes zhoršující se zdravotní stav a sociální postavení. Samci, které pojí silné pouto, se totiž v těžkých chvílích navzájem podrží. „Lidé to mají podobné. Čím jsme starší, tím menší okruh blízkých kolem sebe máme. S vybranými přáteli nás ale pojí o to silnější vazby,“ připomíná psycholožka.

Poznatek badatelka učinila poté, co dvacet let pozorovala život skupiny šimpanzů v národním parku Kibale v Ugandě. Spolu se svým týmem vědců z University of Michigan pořídila 78 tisíc hodin záběrů, na kterých zdokumentovala život jednadvaceti šimpanzů ve věku od 15 do 58 let.

Při svém pozorování se zaměřila hlavně na samce. Ti totiž prožijí v jednom společenství prakticky celý svůj život. Narodí se tam, stráví produktivní věk, zestárnou a zemřou. Naproti tomu samice skupinu po dosažení dospělosti opouštějí. Rozchází se většinou do nových „rodin“.

Pohodlný podzim života

Podle badatelů jde o významné zjištění, které může pomoci vysvětlit i některé jevy v psychologii lidí. Podobně selektivní jednání lidských seniorů se totiž doposud vykládalo tak, že si lidé v určitém věku začnou uvědomovat vlastní smrt. „Čím jsou lidé blíž smrti, tím větší váhu připisují některým hodnotám. Například kvalitnímu přátelství či rodinným vazbám,“ podotýká další autor studie Richard Wrangham z Harvard University.

Nová studie ale podle něj naznačuje, že může být za takovým chováním i něco jiného. „Šimpanzi se totiž chovají stejně, ačkoliv si svou smrt neuvědomují. Jsou to sice nesmírně inteligentní tvorové, ale svého konce si vědomi nejsou. Jejich pohnutky tedy musí být jiné,“ tvrdí Richard Wrangham.

Pokud se tedy lidé chovají v pokročilém věku selektivně, mohou to dělat ze stejného důvodu jako právě tito primáti. „Mohou se snažit obklopit dobrými přáteli, aby si tím zajistili pohodlný  a bezpečný podzim života,“ vysvětluje Richard Wrangham. O studii informoval tento měsíc prestižní vědecký magazín Science.

Podívejte se. Takto vypadá nezdolné přátelství dvou stárnoucích šimpanzů:

Autor: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Freepik
Video: Science