Šimpanzi si vzájemně ošetřují rány, používají k tomu záhadný léčivý hmyz

Šimpanzi si vzájemně ošetřují boláky a tržné rány. K dezinfekci používají malý hmyz, který předtím posbírali na spodních stranách listů. Ukazuje to fascinující video, které vědci natočili v lesích Gabonu. 

Chování šimpanzů vědce překvapilo ze dvou důvodů. „Jednak jde o první důkaz toho, že tito primáti používají k léčení ran jakýsi hmyz, který má zřejmě příznivé protizánětlivé účinky,“ řekl primatolog Tobias Deschner z University of Massachusetts. O jaký hmyz jde a jakým způsobem opicím pomáhá, ale podle něj vědci teprve zjišťují.

Ještě víc je ale ohromila empatie, s jakou si šimpanzi počínají. Rány totiž neošetřují jen sobě, ale i jiným členům tlupy. Někdy dokonce i takovým, ke kterým nemají žádný bližší vztah. „Něco takového jsme doposud neviděli,“ zhodnotila objev evoluční bioložka Alessandra Mascaro.

Video, které vědci u šimpanzů natočili:

Právě ona si fascinujícího chování šimpanzů před třemi lety všimla jako první. Když pozorovala tlupu primátů v lesích Gabonu, zahlédla dospělého samce s hlubokou otevřenou ránou na holeni. „Jiná samice z tlupy mu pomáhala ránu ošetřit. Najednou mě ale překvapila tím, že se natáhla k nedaleké větvi a chytila nějaký hmyz. Ten pak stiskla mezi rty a přiložila ho samci na postižené místo,“ popsala bioložka magazínu Science Alert. Stejný postup podle ní samice opakovala ještě několikrát, přidali se i další členové tlupy.

Vědci se proto na podobné chování opic zaměřili. A zjistili, že zdaleka není výjimečné. Během následujících 15 měsíců ho totiž pozorovali u dalších 19 šimpanzů. „Všichni postupovali úplně stejně – chytili hmyz, rozmáčkli ho prsty či mezi rty a pak ho vložili do otevřené rány či hnisajícího místa na záhybu kůže,“ uvádí v magazínu Current Biology další bioložka Simone Pika.

Většina šimpanzů si takto dezinfikovala vlastní boláky, v několika případech se ale opice snažily ulevit i některému ze svých druhů. Podle vědců to svědčí o empatii mezi těmito zvířaty.

Doporučujeme: Zvířata jsou mistři v samoléčbě. Znají lék na parazity, bolavé klouby i jedy

Empatii u zvířat ale vědci nepozorovali poprvé. Velmi dojemnou historku před časem popsala také bioložka Peggy Masonová z University of Chicago. Tehdy ale šlo o hlodavce žijící v zajetí.

Badatelka při jednom ze svých experimentů umístila dva hlodavce do společné klece, přičemž jednoho nechala běhat volně a druhého uzavřela do průhledného boxu.

Jdu ti na pomoc, parťáku

Potkan, který se mačkal v boxu, začal být velmi brzy hladový a žíznivý. Každou chvíli vypadal hůř. Sám se ale ven z krabičky nedostal, dvířka k jeho vězení bylo možné otevřít jenom zvenčí. Osvobodit ho tedy mohl jen druhý potkan v kleci.

Toho mezitím vědci rozmazlovali samými dobrotami, servírovali mu dokonce i čokoládové lupínky.

Hlodavec si přesto žádného jídla nevšiml. Ignoroval ho, dokud svému parťákovi nepomohl. „Přišel na to, jak dvířka k průhlednému boxu otevřít a zbědovaného druha osvobodil. Teprve pak se společně pustili do jídla,“ popsala Peggy Masonová. Mezi potkany přitom podle ní nebyl žádný příbuzenský vztah, ani jiná předchozí vazba. O empatii mezi zvířaty jsme psali i zde.

Zdroje: magazínu Science Alert, vědecký magazín Current Biology, web organizace Schimpansen | Ozouga.org.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Freepik
Video: Alessandra Mascaro /Ozouga (https://doi.org/10.1016/j.cub.2021.12.045)