Teorie má mezery, hmota dutiny (aneb odkud a kam fouká a kdo to houká)

Jaký je rozdíl mezi mezerami a dutinami? Záleží na kontextu, že? Pokud jde o vytváření, popřípadě obhajování různých filosofických výkladů světa, je při bližším pohledu na takováto konání jasné, že všechny teorie mají své klady a zápory, a tudíž i mezery. A mezery však může mít i člověk ve vzdělání, z něhož se, podobně jako z teorií, leckdy jaksi vytrácí život a ani živí tvorové zde často nemají místo, ono i člověk často přichází zkrátka, natož zvířata.

A dutiny? To jsou fyzikálně měřitelné prostory, u nichž se dá určit objem v decimetrech či metrech krychlových, nebo v litrech, pokud jde o tekutiny, tedy plyny nebo kapaliny. A tyto prostory ve „hmotě“ lze zaplnit konkrétním obsahem, nikoli slovy. Ve studni je voda, ptačí budku osídlí pták, podobně jako dutý strom, ve stáji sídlí hospodářské zvíře, v jeskyni, domě či kostele se buď na trvalo či při jistých příležitostech vyskytují lidé.

Snad by se dalo říci, možná trochu troufale, že pro život jsou dutiny nezbytné, na rozdíl od mezer. Ovšem pro existenci dutiny je nutná hmota, tedy svět. Svět i vesmír je hmotný. Ovšem hmota sama o sobě neobživne a život nevznikne. K tomu je potřeba duch, a ten, aby mohl něčeho dosáhnout, musí vanout, a také musí mít kam. Tudíž pro něj musí být místo ve hmotě. Ano, dutiny!

V mezerách všemožných teorií může duch jen povlávat, každý přece ví, jak mezerou táhne. Zato ve hmotě, ve jsoucnu a tam připravených dutých prostorách se duch může zastavit, jako pták v dutině  vykotlaného stromu nebo v člověkem nachystané budce.

Možná odtud ta záliba lidí v budování ptačích budek pro drobné i větší pěvce, ale třeba i pro sovy. Aspoň tak nějak zprostředkovaně se trochu zmocnit toho, kdo si létá kam chce a který navíc zjara tak pěkně zpívá, popřípadě houká.

Josef Duben