Teorie míjení

Tato teorie, obdobně jako všechny ostatní, dokazuje, že funguje pouze teoreticky, a jen v lepším případě, v několika momentech, může zafungovat i prakticky, čímž může svému objeviteli poskytnout nemalé zadostiučinění.  A také chuť ji zformulovat. Tady tedy je: „Blížící se hrozbě nelze utéci, ale je možné ji nechat minout“.

Zde je na místě kazuistika, což zní lépe než případová studie, že? Nuže, příčina která způsobí trauma, neúspěch či kolaps může být rozličná, ale vždy se dá popsat jako něco, co se blíží. A dokud  je to něco vzdálené, vypadá malé a dotyčný má dojem, že dorazit až k němu, do nebezpečné blízkosti, vůbec nemusí.

Příklad: V dálce spatřená rychle se pohybující tečka je ve skutečnosti vzteklý pes. Blíží se, blíží, jazyk mu visí z huby a sliny mu odletují do stran. Co teď? Je možné čekat, ale je také možné ukročit z jeho trajektorie a vektor jeho pohybu pokračuje dále, míjí pozorovatele, a zmenšuje se, zmenšuje, až je prostě pryč. To je příklad „míjení“. Ovšem zafunguje pouze tehdy, když se vzteklý pes drží svého směru a nezláká ho noha či nohavice pozorovatele. Když nezná „teorii míjení“, ale naopak pominutě útočí. Potom ten, kdo se snaží o úkrok, nemusí uspět, ani když vezme nohy na ramena.

Jindy se zase ukáže, že blížící se element hrozbou není. Například může jít o blížící se mourovatou nebo strakatou kočku. Přichází se vztyčeným ocáskem, lehce mňoukne a zapřede. Té pozorovatel s klidem vstoupí do cesty a vezme ji na klín.

Jiná situace nastane, kdy „to“ blížící se je hrozbou, ale pozorovatel se rozhodne nezůstat nezúčastněný, nenechá je minout, naopak se mu postaví s úmyslem zabránit mu v cestě či v chystaném zlém činu. Někdy stačí agresora aspoň zpomalit a tím přispět k jeho zneškodnění. Vždy je však třeba zvážit vlastní síly a riziko.

Existuje ještě více příkladů, které budou asi spíše nuancemi příkladů předchozích. Nicméně je ještě jeden případ, kdy nejde ani ani tak o čin, tj. obranu nebo přijetí, jako spíše o to, zda to čeho se člověk stal svědkem, přijmout, či nechat jako neuchopitelné popřípadě nepochopitelné minout. 

O co jde? Třeba o náhlé nazření pravdy, pochopení smyslu, kdy se ukáže, že slova na popis zažitého nějak nestačí. Snad se to dá srovnat s láskou. Ano, i tu lze minout. Pominout či propást. A co promíjet, prominout…?  Kdo mi dokázal prominout předchozí lingvistické kličky a oslí můstky, bude vědět, co je to odpuštění… Ostatně asi podobně jako to zřejmě umí pejsek, či kočka.

Mňau

Ti, které jsem potkala, míjela, pominula,
vězte, že všem vám už jsem prominula,
že jste mě šlápli na ocas, tahali, jémine!
I tobě, ty malý „zlosyne“.

Josef Duben