Ticho

Přemýšlím o tichu a tu se mi vybaví nedávný dojem ze slunečnicového pole, kde bylo slyšet pouze jemné bzučení včel a čmeláků. Možná včely bzučely, že se slunečnice otáčí za Sluncem. Ano, otáčí se, ale nikoli každým dnem, jako já hlavu svou za tebou… Slunečnice se otočí jen jednou, a tak zůstane po celou dobu svého žití. Každému, kdo by si to chtěl ověřit, doporučuji zajít nebo zajet se podívat na slunečnicové pole při západu slunce. Sluníčko na květenství slunečnic svítí zezadu. Jsou totiž otočena „tváří“ k východu, aby všechny drobné kvítky tvořící toto květenství zachytávaly první paprsky sluneční a stíhaly připravovat nektar a pyl pro včelky.

Pozoruji slunečnice a říkám si, to je ono, proč se neustále točit. Najít tu pravou polohu, správný směr, a pak lze zaslechnout i zažít ticho. Slavíci přestali se svými písněmi už tak před měsícem, ale i  nyní občas zazní všelijaké zašvitoření a začiřikání či šelest v trávě, jak vyskočil zpod nohy poutníkovy zajíc. Pravda, zdáli se občas ozve, jak někdo podřadil a sešlápl plynový pedál… a to má být ticho?

Chvílemi ale opravdu v krajině není slyšet (téměř) nic. Úplné ticho totiž v normálním prostředí prakticky neexistuje. Ostatně o tichu se mluví, když hladina zvuků či šumu nedosáhne ani deseti decibelů. Nicméně vnímat chvíli klid či ono ticho, to je jako hledět na čistý papír a čekat, než se na něm objeví slova, věty nebo noty. Ticho je tehdy, když lze zaslechnout zašustění šatů, spadnutí jehly,  či zakašlání v hledišti v očekávání, že teď, teď to přijde!

Ozvou se tiché tóny houslí, trochu nesmělý trylek, nebo v přírodě zabzučení prvních včel, které míří na slunečnice. Po ránu, anebo k večeru na zavíjející se či rozvíjející se květy pupalek. Je třeba trochu se přikrčit a tiše čekat. Anebo si vzpomenout třeba na Čtyři věty pro smyčcový kvartet Gideona Kleina z roku 1938, Andante, Allegro, Largo… to je možné ještě ticho vnímat a pak Vivace! Bez kouska ticha nelze vnímat nic, ani krásu slunečnic.

Ticho je čekání na hlas, na podanou ruku. Na ruku, která píše na tabuli, anebo také třeba na zeď: Sečteno, zváženo, shledáno lehkým… (mene, tekel, ufarsín). Ano, útěšná slova, libostná melodie i slova varování přicházejí z ticha… Zatím slyším šepot: „Čekej“.

Josef Duben