Všude dobře, a jak doma?

Jarní rozhovor

Podobně jako lidé jsou i někteří ptáci usedlí, a jiní tažní, čili poněkud kosmopolitní. A právě ti by mohli říkat, že je všude dobře, v cizině, i doma. Ti místní, či usedlí by asi spíš souhlasili s tím, že doma je nejlépe, jak praví známé přísloví. A možná, že tam, kam ptáci při svých tazích zalétají, tamější lidé také říkají, že jsou jejich, a že právě tam je jejich „doma“.

– Co že mě k takové úvaze přivedlo? Každoroční přílet špačků, čápů, vlaštovek, jiřiček, rorýsů. A už jsou tady! Myslím si, že to „jejich doma“ je tady u nás, protože zde vyvádějí mladé. Ano, tady doma, ne na cestách. Ostatně migrují i jiná zvířata. Cestují na místa, kde najdou dostatek potravy, a pak se zase stěhují jinam, kde je zvykem mít mláďata.

– Jako lidé?

– Jako lidé. Mnozí jednají podobně. Jedou si někam do světa vydělat a něco zažít, a pak se vracejí domů založit rodinu. Ale někteří už tam zůstanou a usadí se, kde je lepší bydlo. Existují však i tací, kteří „jsou na cestách pořád“, neboť nemají nikde stání a hledají buď nová a nová dobrodružství nebo ideální místo, kde by to tedy už doopravdy „zapíchli“. A to nezmiňuji nomády…

– A co ti, kteří navštívené místo využijí, všechno sežerou a odletí?

– Myslíš špačky nebo kobylky? Pokud jde o špačky, tak pokud jim lidé prostřou stůl, není divu, že se před odletem pořádně nabaští. Třeba na sladkých hroznech. Ostatně i během roku si rádi pochutnají třeba na třešních. Při troše vstřícnosti se s nimi ale lidé podělit mohou. My například jim celý vršek třešně ponecháváme k ozobání. Nezapomínáme, jak zjara krásně zpívají a vyzobávají z trávníku veliké housenky (osenice). Jenže kobylky, to je jiná, to je už skutečná pohroma, třeba na jihu Evropy či v Africe dokážou sežrat úplně všechno. Však i jich použil Hospodin jako „osmé rány egyptské“, aby přiměl faraona k propuštění Izraelitů z otroctví. Jen dodám, že i to bylo málo, a ještě bylo třeba přitvrdit, devátá rána znamenala několikadenní tmu a desátá zahubení prvorozených.

– To jsme se ale dostali daleko od tahu ptáků, migrace zvířat ke stěhování lidí. A navíc snadná přirovnání bývají ošidná. Nebylo by lepší se radši zamyslet nad střídáním ročních období a těšit se z příletu a odletu ptáků?

– Zase ta řečnická otázka, co je, či co by bylo lepší! Omlouvá tě jen to, že nežádáš, aby kvůli tomu vznikl zase nějaký zákon!

– Zákon nežádám, a na řečnickou otázku se pokusím odpovědět slovy písně Jaroslava Hutky… Co je, tedy ne nejlepší, ale rovnou nejkrásnější? No přece „ta lidská svoboda!“ Tak tedy svobodu lidem i ptákům! Kobylkám radši ne!

Josef Duben