Život že je absurdní?

S tím bude souhlasit spíše ten, kdo nechápe smysl lidské existence. Žít jenom proto, aby se nakonec umřelo? Když po smrti nic není? Nebo je? Spíš jde o rezignaci na možné poznání smyslu a na víru v něj. Avšak o životě po životě a o odměně a trestu byly a jsou přesvědčeny snad skoro všechny kultury. Ale kdo ví? Nicméně pod dojmem celé řady absurdních situací, se kterými se lze v životě potkat, je možné si na absurditu života aspoň chvílemi postěžovat.

Já si ale myslím, že život vážně absurdní není. Proč? Absurdní může být něco, co s něčím neladí, prostě to nejde k sobě. Pojem pochází z latiny: absurdus znamená nelibozvučný, nesmyslný, rozporuplný, neharmonizující. Ale s čím může hodnotově ladit život, s čím může být souměřitelný? Zdá se, že nejspíš se smrtí, ta je opakem života. V tomto „vztahu“, pokud lze o vztahu hovořit, je vztah jasný. Tak jako je opakem pravdy lež, tak je smrt opakem života.

Jenže absurdní může být i neochota či neschopnost pochopit smysl žití se smrtí za zády. Co zkusit aspoň chápat, že smyslem života či pozemského bytí, tedy řekněme dočasného bytí, je vnímat krásu a podílet se na její tvorbě či zachování.

Není vůbec absurdní otázka, proč je na světě tolik krásy? Proč je tolik druhů ptáků, hmyzu, motýlů, všemožných čtvernožců, ano, i dvounožců. Nestačil by jeden UHP, jak v žertu říká fotograf a ornitolog Tomáš Grim různým drobným pěvcům – univerzální hnědý ptáček? Potom by mohl existovat univerzální malý masožravec, univerzální velký masožravec, a podobně býložravec, a tak i další druhy? Proč tedy ta různorodost? Zřejmě pro větší variabilitu života a biosféry vůbec, která jí dává větší šance na přežití? Anebo je tomu tak jen proto, aby bylo stále čemu se divit?

A proč mi spadla muška do vína? Není to absurdní? „Hluboce“ a rozmanitě přemýšlející člověk a nějaká náhodná pidimuška? Ale kdepak, byla to přece muška octomilka, Drosophila melanogaster, která se vyskytuje všude tam, kde by něco mohlo kvasit, a nejen zralé ovoce, ale také třeba víno. Moje víno! A třeba mi do sklenky spadla jen proto, abych ji mohl zachránit. No, není to krásné?

Josef Duben