Pohled zvenku… je pohled zvenku

Zhodnotit objektivně děj, který probíhá někde uvnitř, to jest jaksi zvenku či, pokud možno z nadhledu, je prakticky stejně nemožné, jako hodnotit děje venkovní pohledem zevnitř, z tepla. Bude asi lepší  si ujasnit, co to je „objektivně“.

Objektivita poznání, nezatížená předsudky, je sice ideálem pro posuzování pozorovaného, ale vlastně i pro pozorovatele. Ukazuje se totiž, že pozorovatel není ideální, bývá totiž  „zatížený“, tedy ovlivněný třeba hladem, zkušenostmi, vzděláním, původem, náboženským či nenáboženským pohledem a dalšími předpoklady. Snad je to možné trochu demonstrovat na příkladech zvířecích.

Špaček pozoruje třešeň, jak je obalena plody a zda se již červenají, strakapoud si prohlíží větve, zda se v nich neskrývají nějaké larvy, co by šly sezobnout, či zda by nešlo ve kmeni vyklovat hnízdní dutinu. Sýkory, brhlíci a šoupálci hledají hmyz skrytý pod kůrou. Okolo pobíhající pes nebo kocour kmen třešně označí pramínkem moči, aby ostatní věděli, že toto je jeho teritorium. Člověk kráčející po trávníku sleduje toto veškeré hemžení okolo stromu s pobavením, a ten strom i možná trochu s obavami. Bude letos nějaká úroda? A nebude to chtít prořezat?

Ale ten, kdo se na to vše dívá zevnitř, když vzhlédne od knížky, se usměje a řekne si, dobře, tak svět běží, a zase sklopí zraky.

A pak vzhlédne znovu a spatří za oknem kočku, jak jej se zájmem pozoruje. A tu jej napadne, co že si o něm asi myslí. A vidí-li jej vůbec. Vidí, protože, když se jejich oči setkají, mňoukne. Odpoví jí: „Chceš dovnitř?“ Ona odpoví zase mňouknutím. Tak ji pustí dovnitř. Kočka se rozhlédne, poskočí, podívá se, zda má jídlo v mističce, zavlní ocáskem a šup, už běží dveřmi zase ven. V očích čtenáře lze tušit otazníky. Proč? No, kočka se ujistila, že je doma všechno v pořádku. No a pak zase mohla jít klidně ven.

A není tomu tak i s člověkem, pozorovatelem? Když se podívá dovnitř, anebo zevnitř ven, a zjistí, že je „tam“ vše OK, tak si zase jde klidně po svých. Pravda, někdy to je spíš zbožné přání, při pohledu na realitu, ale při usilovném přání a troše přičinění se to může splnit. Aspoň malinko, ne?

Josef Duben