Dovolená se psem: nezapomeňte na pas a očkování. S pitbulem do některých zemí nesmíte
Chystáte se na prázdniny se psem? Nezapomeňte mu vyřídit pas a navštívit veterináře. Zvíře totiž bez očkování za hranice nesmí. Odborníci navíc připomínají: psy určitých ras do některých zemí nepustí.
Pro psy je to učiněný ráj: prosluněnou pláž lemují lehátka všech velikostí, na kterých se mohou mazlíci spokojeně válet. U každého z nich stojí miska s čerstvou vodou. Příjemný stín zajišťují slunečníky, očistu od písku zase psí sprchy. Zdravotní stav všech čtyřnohých návštěvníků hlídá veterinární služba. Zábavu zase zajišťují animační programy.
„Nechybí ani psí zmrzlina,“ popisuje jednu z nejslavnějších psích pláží v italském městě Bibione Renáta Zdařilová. Do přímořského letoviska na severu Itálie se proto chovatelka ráda vrací.
Ale pozor! Vstup na pláž pro psy není bez podmínek. Každý, kdo si na ní chce užívat, musí správcům nejprve ukázat evropský psí pas. Ten musí zahrnovat i potvrzení, že je zvíře naočkované proti vzteklině. Všichni psi také musí mít pod kůží čip. Samozřejmě registrovaný. „Bez toho by měli majitelé problémy. Ostatně bez očkování a patřičných dokladů by vůbec neměli překročit státní hranice,“ podotýká zkušená chovatelka.
Doporučujeme: Jedete na Bali? Dejte pozor na opice. Loupí turistům cennosti a požadují za ně „výkupné“
To potvrzují i veterináři. Cestování kamkoliv po Evropě se podle nich řídí jednotnými pravidly. „Jedním ze základních je to, že musí být každý mazlíček označený mikročipem. Kromě toho musí vlastnit cestovní pas, který mu vystavil veterinář,“ připomíná šéf Státní veterinární správy Zbyněk Semerád.
Pas podle něj musí zahrnovat nejenom důležité údaje o zvířeti, musí z něj být také zřejmé, s kým mazlíček do ciziny jede. „Pokud zvíře doprovází někdo jiný než jeho majitel, musí mít daný člověk od majitele písemné zmocnění,“ podotýká.
Do zahraničí navíc může vycestovat jenom omezené množství tvorů – jednoho člověka smí doprovázet maximálně pět zvířat.
Povinná ochrana proti vzteklině
Mazlíčci rovněž musejí být patřičně ošetření. Pes, kočka či fretka, kteří jsou starší dvanácti týdnů, musejí mít podle Semeráda očkování proti vzteklině. „Lidé by si měli také zapamatovat, že pokud zvíře podstoupilo takové očkování poprvé, může vycestovat až jednadvacet dní po jeho provedení,“ zdůrazňuje. Teprve po této lhůtě si totiž tělo zvířete vytvořilo účinné protilátky.
Doporučujeme: Je váš pes podrážděný? Možná za to může počasí, říká Dagmar Honsová
Podle veterinářky Radky Vaňousové by proto neměli lidé nechávat očkování na poslední chvíli. „Cestu to totiž pořádně komplikuje,“ říká a dodává: „Vidím to celkem často – majitelé nejprve na vakcínu zapomenou a potom už ji zvířeti zajistit nestíhají. Pes třeba najednou onemocní nebo začne hárat a už se to nestihne.“ Pejsky s virózami či hárající fenky se totiž podle ní očkovat nedoporučuje.
Zajistit očkování ale nestačí. Zvířata musí projít i odčervením. Zvlášť pokud jedou do některého ze států, kde je takové ošetření povinné. Podle šéfa veterinární správy Zbyňka Semeráda to platí hlavně pro Irsko, Maltu či Finsko, kde se po mazlíčcích požaduje odčervení proti echinokokům druhu Echinococcus multilocularis.
To jsou paraziti zvaní měchožilové bublinatí, kteří v těle svých obětí spouštějí nekontrolovatelný růst cyst. Usídlují se hlavně v játrech. „Pokud se tedy proti nim včas nezasáhne, může být jejich řádění i fatální,“ říká.
Doporučujeme: Kam se zabláceným psem? Do myčky! Samoobslužné psí salóny už pronikají i do Česka
Vzhledem k tomu, že může parazit „přeskočit“ i na člověka, si proto některé země odčervení mazlíčků hlídají. Majitelé by si ho měli zajistit. „Odčervení proti echinokokům musí stihnout nejpozději čtyřiadvacet hodin před vstupem na území těchto států,“ přibližuje Semerád.
Podle veterinářky Radky Vaňousové se ale vyplatí i některá nepovinná ošetření. Třeba ta, která odradí klíšťata či blechy. „V posledních letech lidem doporučuju i to, aby si pohlídali dirofilariózu, což je nákaza srdečními červy,“ říká. S tím, jak se otepluje klima, totiž tito parazité stále víc pronikají i do našich zeměpisných šířek.
Pohroma zvaná srdeční červ
Třeba na Slovensku už tohoto červa, který se přenáší hlavně se slinami infikovaných komárů, detekovali dokonce u pěti procent testovaných psů. Vyplynulo to z nedávného šetření Parazitologického ústavu Slovenské akademie věd v Košicích.
„I tato parazitární choroba přitom může být pro psa smrtelná. Červi totiž zvířeti nejprve ucpou plíce a vyvolají chronický kašel, později se přesunou i do srdce. Znemožní mu, aby pracovalo,“ popisuje veterinářka. Odčervovat psa v pravidelných intervalech tak podle ní není od věci.
Doporučujeme: Smrtící pasti pro ptáky i domácí mazlíčky: nezakryté bazény plné vody
Podle Zbyňka Semeráda je ale třeba pamatovat na ještě jeden problém: ne všechna plemena smějí cestovat do všech zemí. Omezení platí hlavně pro takzvané bojové rasy.
„Jsou státy, ve kterých by s nimi mohli lidé narazit. Úřady by s tím mohly mít velký problém,“ říká. Do dalších zemí sice tato plemena smějí, platí pro ně ale přísnější podmínky.
Třeba Velvyslanectví České republiky v Berlíně nedávno avizovalo, že se do Německa nesmí vozit čtyři psí rasy a jejich kříženci. Jde konkrétně o pitbulteriéry, americké stafordširské teriéry, stafordširské bulteriéry a bulteriéry.
Do Německa s pitbulem? Jenom na čtyři týdny
„Nařízení platí i pro další plemena, pokud mohou představovat reálné nebezpečí. Jejich seznam se ale může v jednotlivých spolkových zemích lišit,“ uvedlo velvyslanectví ve zprávě, která se objevila i na webu českého ministerstva zahraničí.
V případě turistů a jejich mazlíčků sice německé úřady přimhouří oko, ale jen na čtyři týdny. Déle se pes v této zemi zdržet nesmí. Pro jeho pohyb navíc platí přísnější pravidla.
Určitá omezení pro bojová plemena platí i v Chorvatsku, Francii, Španělsku, Dánsku nebo Velké Británii. Počet zakázaných ras se navíc postupně rozrůstá. Při návštěvě Švýcarska, které do EU nepatří, zase mohou celníci za psa žádat vratnou kauci. „Vzhledem k tomu, že jsou pravidla v každé zemi nastavena trochu jinak, měli by si lidé podmínky pro vstup zjistit předem,“ opakuje Semerád.
Veterináři radí: I zvíře potřebuje opalovací sprej
Veterináři přinášejí pár dobrých doporučení, jak se o svého mazlíčka při cestování postarat. Zde jsou.
„Nikdy nevíte, co se stane,“ říká veterinářka Radka Vaňousová. Nešťastným náhodám je podle ní dobré předcházet. Pokud tedy zvíře cestuje v přepravním boxu, který by se mohl na letišti či na nádraží zatoulat, doporučuje tuto schránu označit viditelným štítkem. „Na tom by měla být jména majitelů a jejich telefonní čísla,“ upřesňuje.
Podobně by podle ní měli lidé označit i obojek svého psa. „Toto doporučení dávám všem známým od té doby, co se nám málem ztratila fenka v Německu,“ říká Vaňousová a dodává: „Měli jsme tam pronajatý domek, ze kterého fenka jednou večer sama odešla. Zkrátka se potichu zvedla a šla se podívat do okolí,“ vzpomíná veterinářka. Rodina prý tehdy měla obrovské štěstí, že si psa už za dveřmi všimli sousedé. A hned na majitele zvířete zazvonili.
Nenechávejte psa v autě
Pokud lidé cestují na dovolenou autem, měli by podle Vaňousové dělat kvůli mazlíčkovi pravidelné přestávky.Během nich by také měli dávat zvířeti napít. „Pes by také měl mít možnost se proběhnout a vyvenčit,“ připomíná. Naopak s jídlem by měli majitelé zvířete nakládat velmi opatrně. „Mazlíček by sice neměl být úplně nalačno, vydatně ho nakrmit ale také není dobrý nápad,“ říká Vaňousová.
Samozřejmě platí, že zvíře nesmí zůstat samo zavřené v autě. V letních horkých dnech to platí dvojnásob. Teplota uvnitř vozu totiž může během několika minut dramaticky vyrůst až na padesát stupňů Celsia. Nebo i více. „Zvířata se přitom neumějí potit jako lidé, nadbytečného tepla se zbavují hlavně zrychleným a zkráceným dýcháním,“ říká veterinářka. Rychle pak ztrácejí vodu a mohou zemřít na dehydrataci.
A ještě jedna rada na pláž: veterináři doporučují nenechávat pejska dlouho na sluníčku. Pokud to jde, měl by se držet hlavně ve stínu. Lidé by měli používat také opalovací spreje pro psy. Nanášet by se měly hlavně na místa, kde je srst pejsků řidší: na uši, břicho a čenich.
Zdroje: Státní veterinární správa, Parazitologický ústav Slovenské akademie věd v Košicích, veterinářka Radka Vaňousová a Ministerstvo zahraničních věcí ČR.
Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Freepik