Kočka rybářská žije… v Praskolesích

Obecně panuje přesvědčení, že kočky nemají moc rády vodu. Něco na tom bude. A zřejmě za to mohou kočky samy, když si otřepávají mokré tlapky, tak se u toho tváří dost znechuceně. Kočičí kožich velmi dobře izoluje, chrání před chladem, a trvá dlouho, než se promáčí, avšak o to déle prosychá. Proto také kočka zřejmě hodně zvažuje, zda se do vody pustit nebo ne.

Leckdo si asi vybaví fotky či filmové záběry tygrů plovoucích ve vodě, anebo i zvláštní kočky, která s oblibou chytá ryby, kočky rybářské. Ta se vrhá do vody a s otevřenýma očima pronásleduje svou kořist. Tato rybářka Prionailurus viverrinus pochází z jižní a jihovýchodní Asie, kde je ve volné přírodě velmi vzácná. Je oblíbeným chovancem v zoo, u nás ji mají například v Praze, ale také v Děčíně, Ostravě, Ústí nad Labem či Olomouci.
Je trochu větší než kočka domácí, zbarvená jako mourek, bez ocasu měří kolem 80 cm. Má hustou srst a mezi tlapkami plovací blány. Jsou to ale takové nepravé blány, spíš kožní řasa.

Jenže i kočka domácí má ráda ryby, i když spíš jen na talíři. A nejen to, najdou se i takové, které si rybku dovedou ulovit samy. Už jsem takovou několikrát viděl. Je strakatá a sedává buď na břehu potoka anebo na kameni v proudu a bedlivě sleduje vodu. Vídám ji, když jedu na kole pro chleba nebo k řezníkovi, či se jen tak projet. Onehdy jsem ji na konci léta zase spatřil, stačil jsem se vrátit pro fotoaparát a podařilo se ji zachytit. Když jsem však chtěl ještě lepší foto, z jiného úhlu, už se jí to nelíbilo, a radši přeskákala po kamenech na druhý břeh. Namočila si tlapky po kotníky, ale nikterak jí to nevadilo.

Není to však v Praskolesích zase tak nic neobvyklého. Ve stejných místech už jedna kočka rybařila. Nebyla to matka nebo snad už babička této kočičky? Musím ale přiznat, že se mi nepovedlo zahlédnout, zda opravdu rybaří. Třeba to je nakonec jen kočka romantická, a ne rybářská.

Josef Duben
povídka z knihy Věřím v kočku, a v život věčný
Celá kniha je ke stažení na webu Hoax